Historie pájení a svařování kovů je tak stará, jako je zpracování barevných kovů a železa. Asi po roce 3000 před našim letopočtem se naučili egyptští zlatníci spojovat zlaté předměty tvrdým pájením.

Měkké pájení se začalo používat okolo roku 2000 před našim letopočtem. Takto se např. pájely olověné vodovodní trubky zhotovované svinováním olověných desek a spoj se provedl cínovou pájkou.

Železné kovy se začaly spojovat tzv. kovářským svařováním t.j. pomocí výhně a kladiva.

Pomalé a drahé spojování polotovarů nýty a šrouby bylo postupně nahrazováno pomocí technologií lokálního tavení. Nová technologie spojování kovů svařováním se rychle rozvinula po objevení vydatných zdrojů tepelné energie, jako je elektrický oblouk nebo kyslíko-acetylenový plamen.

U nás se poprvé použilo elektrické obloukové svařování ve Vítkovických železárnách a ve Škodových závodech v Plzni již kolem roku 1900, a to na opravy ocelových odlitků. Jakost svarů však nebyla dobrá, a proto bylo na čas obloukové svařování zatlačeno svařováním plamenem vodíko-kyslíkovým.

Ke zlepšení jakosti obloukových svarů přispěl r. 1904 vynález obalené elektrody O.Kjellbergem. Na rozvoji strojů pro obloukové svařování se podílel i náš inženýr A.Bloch, který roku 1906 navrhl nový typ svařovacího stroje pro ruční obloukové svařování stejnosměrným proudem, postavený Kolbenovou továrnou v Praze.

Rozvoj svařování urychlila po prvé světové válce nutnost obnovy strojů a zařízení. Vyřešily se spolehlivé svařovací zdroje a kvalitní elektrody a stanovily se zásady správného navrhování a zkoušení svařovaných konstrukcí. Tím se svařování začalo rychle rozšiřovat v našem průmyslu a svařované konstrukce v mnoha případech byly výhodnější než konstrukce nýtované nebo lité.

Již roku 1931 byl Škodovými závody v Plzni svařen most o rozpětí 49,2 m, který byl tehdy největším celosvařovaným mostem na světě. V témže roce se také v Poldině huti v Kladně svařovaly korozi vzdorné ocele /arcatomem/ a ve Vítkovicích krakovací komory s průřezy až do 50 mm.

Úspěchy obloukového svařování úzce souvisely také s vývojem elektrod. Původní elektrody byly nastříhané dráty různého materiálového složení. Lepší výsledky dosahovaly elektrody s duší. Prvé obalené elektrody začaly vyrábět Vítkovické železárny v roce 1928 jako máčené, neboť prvý lis na obalené elektrody byl ve Vítkovicích pořízen až o deset let později.

Elektrody se vyráběly ve Vamberku /BH/, Kladně /Poldi/, Děčíně /Philips/ a menší výrobny byly i jinde.

V roce 1954 byl založen Výzkumný ústav svařovacích strojů a technologie svařování - VÚSSTS v Praze s pobočkou v Chotěboři.

Prvé stroje pro svařování pod tavidlem byly vyvinuté v Chotěboři již v roce 1952 a byly postupně dodávány do našich závodů.

Svařování v argonu se rozvíjelo pomaleji. Prvé používání spadá do roku 1954, ale prvé zařízení pro svařování v argonu wolframovou elektrodou bylo u nás vyrobeno až v roce 1957. Elektrostruskové svařování se začíná uplatňovat v roce 1956, kdy prvý třídrátový prototyp, vyvinutý ve VÚZ - Bratislava začal svařovat ve Vítkovicích. Pro naši první jadernou elektrárnu se úspěšně svařily elektrostruskově i průřezy tloušťky 600mm. Poloautomatické svařování v ochranném plynu CO2, se u nás začalo rozvíjet až kolem roku 1957.

Řezání plazmatem elektrického oblouku využívá náš průmysl od roku 1962.

Související

Související články Historie svařování v českých zemích. - Téma: Svařování na montážích a ve stavebnictví. Svařování betonářských ocelí – historie (2.12.2009) Historie svařování v českých zemích. - Téma: Přínos některých výrobních závodů k rozvoji svařování.Svařování pro energetiku podniku Modřanské stroiírny. (13.5.2009) Historie svařování v českých zemích. - Téma: Úvod do historie svařování. Poznámky k historii obloukového svařování (13.5.2009) Historie svařování v českých zemích. - Téma: Úvod do historie svařování. Příspěvek č. 1: VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ. (11.3.2008) Historie svařování - slovo úvodem (19.12.2007) Počátky svařování ve Škodových závodech (1.12.2005) Dny svařovací techniky minulost a současnost….. (13.3.2007)