Úvod

Školení ve svařování představuje v současnosti klíčový proces na řešení otázky nedostatku pracovních sil, který existuje v této oblasti. Toto školení je bohužel velmi finančně nákladné. Těžko se monitoruje a obyčejně záleží na lidském faktoru, takže se těžko zdokonaluje.

V současnosti se hledají nové způsoby na urychlení procesu, snížení nákladů a zvýšení kvalitiy školení. Frekventant školení/kurzu tím získá větší flexibilitu. Předložený příspěvek předkládá současná řešení pomocí školících simulátorů, které existují na trhu. V tomto příspěvku se pokusíme zaměřit se na způsob, kterým je možno tyto prostředky integrovat do denní organizace školení. Poukážeme na potencionální výhody, zpětnou vazbu ze strany uživatelů (instruktorů a frekventantů kurzu, různé způsoby využití v závislosti na různé učební plány a nakonec akceptaci nebo odmítnutí systému jako takového.

Na závěr se pokusíme vybrat z toho, co představuje skutečnou potřebu v oblasti školení ve svařování v současnosti a způsob zdokonalení těchto systémů na jejich prosazování v budoucnosti.

Školení svářečů

Zručný svářeč očividně pozná způsob rozluštění informací ze svařovací lázně na zhotovení kvalitního svaru. Frekventant kurzu/školení přitom nemá představu o tom, co se od něho očekává a jak by měl opravit svůj postup podle vizuálních náznaků. Dosud jej musel několikrát zkoušet, dokud nedosáhl přesné senzorické a motorické zručnosti.

Zručnost pohybu v kombinaci se soustavným soustředěním

Elektrický oblouk se používá na tavení materiálu s cílem je spojit. Vzniká přitom svařovací lázeň. Elektrickou energii poskytuje svařovací zdroj. Svářeč si napřed nastaví dodávku energie na zařízení, případně ji upravuje během svařování.

Svářeč má na sobě svářečskou kuklu s tmavým sklem, která ho chrání před intenzivním světlem, které vytváří elektrický oblouk. Potřebný je také ochranný oblek a rukavice, aby se zabránilo popálení v důsledku rozstřiku roztaveného kovu a ohřevu spojovaného předmětu.

Během práce svářeč pozoruje svařovací lázeň a upravuje polohu elektrody/hořáku nebo nastavuje svářečku, aby dosáhl správného svaru ve smyslu požadavků/předpisů. Svářeč musí zvládnout rychlost svařování, dráhu pohybu a vzdálenost konce elektrody/hořáku od svařovaného předmětu. Současně musí ovládat svařovací lázeň a vysvětlit, co vnímá. Kvalitu své práce si může zkontrolovat po očištění svařeného předmětu vizuálně nebo prozářením. Chybný svar je někdy možno opravit, ale většinou se jeho práce musí znehodnotit, a to dokonce i kvůli jediné chybě. Zruční svářeči jsou v současnosti velmi žádaní a v průmyslu je jich velký nedostatek.

Náročná, dlouhodobá a nákladná výuka

Výuka ve svařování je těžká nejen pro frekventanta kurzu/svářeče, ale i pro instruktora. Kukla a rukavice omezují pohyb svářeče ve skutečné situaci. Průzorové okénko kukly zmenšuje zorné pole a v kombinaci s elektrickým obloukem vidí jen malou plochu oblasti, kde se přidává tekutý kov. Zpočátku svářeč nerozpozná způsob analýzy úpravy nebo příčin úpravy svařovací lázně. S těmito omezeními se musí pokusit držet a pohybovat elektrodou/hořákem známým směrem, ale bez navádění. Navíc jej ruší hluk, teplo a jiskření. Může se obávat i popálení.

Svářeč – začátečník nemá žádnou představu o způsobu vyhodnocování rychlosti měřené v centimetrech za jednu vteřinu a způsobu jejího udržení. Zároveň si neumí představit způsob zachování několikamilimetrové vzdálenosti elektrody/hubice/hořáku od svařovaného plechu. Je to mnohem obtížnější, když není pohyb lineární. Tyto parametry jsou neviditelné. Takže svářeč – začátečník neumí vnímat vizuálně, audiálně nebo citlivé záchytné body, které vedou zručného svářeče a jsou nedosažitelné pro začátečníka. Přenos poznatků z kinematiky a kinetiky z jedné polohy na druhou (například z polohy kolmé na vodorovnou) je buď částečný nebo nemožný. To vyžaduje další trénink.

Svářeč – začátečník si vytváří vlastní výklad dobrého pohybu tím, že cvičí pohyby s opakovanou demonstrací, kterou mu poskytuje školitel. Postupně si musí osvojit všechny prvky polohování pro každou situaci svařování. Většinou potřebuje porovnávat, co vidí a co říká instruktor z hlediska svařovacího kabelu až po obrázky, které si o něm zapamatoval v kurzu. Velmi i trénuje, pokud mu jeho instruktor práci uzná (následnou vizuální analýzou nebo radiografií). Vyžaduje si to týdny a týdny praxe, než se dostaví úspěch. Zničí se též velké množství kovového materiálu. Instruktoři často pociťují znechucení a depresi. Někteří z nich se i vzdají svého povolání.

Z hlediska instruktora je praktická část školení ve svařování složitá. Školení se většinou zakládá na jeho vlastním know-how. V každé pedagogice zkoumání se objeví určitá omezení, které může vnímat začátečník a též náklady, které omezují počet pokusů. Učitel musí vést frekventanty k efektivní práci tím, že jim umožní co nejvíce odhalit. Hlavním řešením je praktická ukázka. Když instruktor pozoruje frekventanta během svařování, nevidí jeho držení těla (kvůli vlastní kukle) a když chce pozorovat jeho postavení těla, neuvidí jeho práci. Takže tato výuka zabírá mnoho času. Pokud se nedostaví správný výsledek, instruktoři vykonávají a předělávají jejich práci. Střídají se plechy a přídavné materiály, které jsou velmi drahé. Když je to dlouhodobý proces, je tato výuka velmi drahá. Snížení nákladů je tudíž trvalým požadavkem.

Virtuální asistence

Přístup virtuálního výcviku

Na podporu studia se čím dál častěji používá technologie virtuálního výcviku (3), (6), (7). Jak se zjistilo na základě předchozích experimentů je možné ji účinně využívat na studium technických postupů (10), medicíny (12), vojenské strategie (11), zručností (5) nebo akademického významu (8), atd.. Ale ve všech předcházejících experimentech se velmi málo aplikací dostalo do povědomí veřejnosti jako např. Hubbleův projekt (5) a VIVART (2).

Z hlediska navrhování virtuálních prostředí na výcvik se předcházející přístupy často týkaly idiosynkratických koncepcí virtuální reality (např. ponoření, přítomnost, realismus) na vytvoření učebních situací. Proto se používala drahá ponorná rozhraní a vyžadovala fotorealistickou zpětnou vazbu a spolehlivé zvuky. Některé systémy měly hmatovou zpětnou vazbu, aby se opětovně vytvořily realistické pocity manipulačních nástrojů. Winn tvrdí, že jsou potřeba nové odkazy na vědní obory jako jsou např. biologie poznání (15). Proto záleží na zkoumání aktivity, vnímání a poznání (9), které zobrazují úzký vztah mezi smysly, jako např. zrakem, dotykem. S odvoláním se na práci neurovědců Mellet-d´ Huart navrhuje model (ne)činnosti na podporu protikladných intuitivních metod navrhování virtuálních prostředí na výuku. Např. uvádí, jak může koncepce a zjednodušení scény zprostředkovat chápání procesu, jak přesné navázání může umožnit realizaci ztělesněných a vrytých činností. Kromě koncepčního rámce odkazů navrhuje mechanismy, které orientují navrhování virtuálního prostřední v závislosti na cílech, charakteristik obsahu výuky a aktivity studenta.

Virtuální výcvik svářečů

Z hlediska virtuálních prostředí určených na výcvik svářeče existuje v současnosti více navržených řešení na trhu. Většina z nich je zatím ve formě prototypů, protože je uživatelé odmítli. Prvním předávaným produkterm v této oblasti je simulátor svařování LENCO přibližně od roku 1990. Toto základní řešení navrhuje limitovaný obraz a použití realistických nástrojů. Limitovaná byla též analýza pohybu. Tento první výrobek rozšiřoval informovanost odborníků a naznačoval cestu budoucích výrobků.

Obr. 1: Simulátor svařování LENCO™

Navázání kontaktu bylo skoro stejné: pokus o poskytnutí reálného prostřední, ve kterém může uživatel praktikovat svařování a řídit svůj pohyb s poskytnutím zpětné vazby v reálném čase a následné analýzy.

Větší část školícího systému je možné svařovat na „simulátoru svařování“ v tom smyslu, že simuluje práci a situaci svářeče. Většinu nich navrhly společnosti IT ve spolupráci se školícími svářečskými společnostmi (buď místní ANB nebo průmyslová firma, které mají vlastní školící středisko nebo tým výzkumných pracovníků). Nyní detailně popíšeme některé z těchto systémů.

Simulátory virtuálního svařování

Nejprogresivnějším systémem v této oblasti je simulátor, který vyvinula firma VrSim (USA) a distribuuje ho firma Lincoln Electric. Má název SimWelder (14). Tento systém byl navržen ve spolupráci s námořním vojskem USA a v současné době se používá ve výcvikových střediscích v USA a v Austrálii.

Systém pracuje s reálnými svářečskými nástroji a uživatel má ponorný obraz virtuálního prostřední ve své kukle. Pokud má na sobě tuto kuklu a drží nástroj, může kompletně zkusit simulaci reálného svařování. Výsledek svařování je následné možné zobrazit na samostatné obrazovce a instuktor jej může analyzovat ihned po skončení simulace.

Obr. 2: Simulátor SimWelder™

Ještě progresivnější řešení navrhla společnost 123Certification a nazvala ho ARC+ (1). Tato přenosná jednotka zahrnuje různé procesy a poskytuje reálnou simulaci svařování. Svářeč, který pracuje s jednotkou SimWelder má na sobě kuklu a obsáhne úplný ponorný obraz. Kvalita analýzy společně s kvalitou simulace umožní odborný výcvik téměř jakékoliv nastalé situace. Tento systém není doposud využívaný průmyslově, byť představuje slibné řešení odborného výcviku ve svařování.

Obr. 3: Simulátor ARC+™

Vyvinuly se i další systémy, např. RVSold (13) ve Španělsku, systém výcviku ve svařování firmy Fronius v Rakousku, simulátor svařování z Patonova Institutu na Ukrajině, atd.

Všechny tyto systémy jsou velmi limitované z hlediska analýzy výsledků a kontroly frekventantů. Navíc, když je u konce první zpětná vazba instruktorů pozitivní, je těžké dosáhnout denní integraci tohoto velmi technického systému v procesu výcviku. Víceré průmyslové společnosti se podílely na výzkumu a vývoji těchto virtuálních simulátorů (4). Například firma TOYOTA se pokusila navrhnout takový simulátor svařování, aby jím mohla vybavit své podniky na celém světě a aby následně mohla vyhodnocovat své svářeče ze svého hlavního sídla v Japonsku. V současnosti ale od tohoto projektu ustoupili.

Nový přístup: CS WAVE

V roce 2001 se rozhodl francouzský institut odborného výcviku vyvinout novou koncepci. Myšlenkou CS WAVE je získat zručnost pohybu pro výcvik svařování. Při odstranění všech odborných poznatků (nastavení stroje, fyzika svařování, atd.), tento systém musí představovat pedagogický nástroj, které pomůže instruktorovi a zrychlí chápání frekventanta. Navrhuje progresivní učení všech pohyblivých parametrů svařování a musí se integrovat do denní organizace.

Od roku 2003 se tento výrobek předává na celém světě. Je to doposud nejvyužívanější zařízení s využitím virtuální reality. Za svůj úspěch vděčí kombinované práci psychologů, instruktorů a expertům IT.

Pedagogická charakteristika

Frekventant kurzu/svářeč v pracovním prostředí cvičí své pocity, zvyšuje si zručnost při parametrech, které se týkají polohy a pohybu elektrody/hubice/držáku. Požadované držení těla se stále snímá na videu po tu dobu, co se připravuje na práci před spuštěním CS WAVE.

Výuka je zaměřená na pochopení a kontrolu parametrů pohybu prostřednictvím progresivního přístupu postupného zdokonalení každého parametru a jejich následného vzájemného souladu. Proces svařování se frekventantovi zobrazí ve formě tabulky, která zobrazí jeho celkový vývoj a jeho stav na základě výsledků, kterých dosáhl.

Získání vědomostí a ztotožnění se svářeče je možné jednak na základě zpětné vazby v reálném čase po dobu simulovaného svařování a jednak na základě následné analýzy výsledků prostřednictvím jejich grafického znázornění. Instruktor může sledovat aktivitu každého frekventanta v reálném čase nebo následně. Kdykoliv je na žádost frekventanta nebo instruktora možná konzultace.

Technické charakteristiky

Svářečský dílenský stůl

Svářečský dílenský stůl představuje přenosná obrazovka TFT, která se automaticky napolohuje podle výšky uživatele a cvičení, které je třeba vykonat. Je ovládaný zabudovaným počítačem s portem Ethernet a rozhraním, kterým je svářecí hořák nebo držák elektrody.

Obr. 4: Svářečské dílenské stoly

Svářecí hořák nebo držák elektrody jsou jediné nástroje, které má svářeč k dispozici na vzájemnou reakci s dílenským stolem. Jsou to reálné nástroje svářeče a v dalším textu tohoto příspěvku je budeme nazývat „svářečský nástroj“. Svářeč se musí identifikovat na dílenském stolu, aby provedl cvičení. Prostřednictvím souboru několika stránek si může zvolit cvičení, které bude provádět. V závislosti na výběru se obrazovka přepolohuje na jeho výšku. Současně se server CS WAVE a mimochodem i řídící střediska informují, že se frekventant chystá provést cvičení.

Obr. 5: Výběr cvičení

Posouzení zručnosti

Každé cvičení spočívá v předem definovaných parametrech, které se monitorují po dobu výcviku na posouzení výkonu frekventanta/svářeče. Může to být rychlost, vzdálenost svařovacího nástroje od ocelového plechu, úhly nebo komplexní dráhy, které mají následovat. Zručnost se posuzuje při zohlednění zvolené úrovně obtížnosti, která definuje toleranci chyb pro každý parametr.

Cvičení

Frekventant/svářeč si nastaví polohu svářecího nástroje (elektroda/hořák), který je umístěn na začátku svařovacího kabelu. Soubor vizuálních indikátorů označuje ideální vznik kabelu. Po dobu výcviku je svařovací kabel znázorněn v trojrozměrném provedení a je slyšet skutečný zvuk.

Obr. 6: Cvičení

Pro každý parametr cvičení se znázorní vizuální pomocník (pokud je aktivovaný) v zelené barvě (nebo se ztratí), když se frekventant/svářeč nachází v oblasti tolerance příslušného parametru. Změní se na růžovou barvu, když se frekventant/svářeč blíží k mezním hranicím a zčervená, jakmile se frekventant/svářeč nachází mimo mez.

Výsledky

Na konci cvičení systém poskytne grafické znázornění výkonu frekventanta/svářeče. Prvotní informací je úroveň úspěchu cvičení. Je-li pozitivní, frekventant/svářeč může automaticky potvrdit úroveň příslušnému cvičení. Následně se zpřístupní podrobné výsledky v podobě grafů podél svaru pro každý monitorovaný parametr. Analýza těchto grafů většinou za asistence instruktora umožní frekventantovi lepší pochopení svých chyb a stanovení způsobu zlepšení při dalším pokusu.

Obr. 7: Výsledky

Řídící středisko

Řídícím střediskem je software, který používají instruktoři na dálkové definování, monitorování a kontrolní cvičení. Může ho též použít administrátor systému na vytvoření a správu profilů uživatelů pro instruktory a frekventanty. Navíc může konzultovat jejich statistiku a pokrok pomocí nástroje řídícího střediska.

Obr. 8: Rozhraní řídícího střediska

Řídící střediska je možno instalovat buď uvnitř (místní oblastní síť) nebo zvenčí (široká oblastní síť) školícího střediska, aby byla umožněna dálková expertiza a monitoring činnosti frekventantů ze vzdálených míst. Tento modul je hlavním nástrojem pro instruktora na sledování a řízení pokroků svých frekventantů.

Obr. 9: Vyhledávání výsledků praktikanta

Výhody a zkušenost s používáním CS WAVE v Maďarsku

Firma MATRAI Welding Technique and Vocational Training Ltd. z Maďarska byla jednou z prvních školících organizací, která používá CS WAVE pro svůj praktický výcvik. V Maďarsku existují dva druhy současných systémů výcviku svařování. Jeden z nich je v rámci vnitrostátního systému vzdělávání a druhý je mimo něj. Oba mají stavebnicovou/modulovou sktrukturu.

V průběhu výcviku svařování v rámci vnitrostátního systému vzdělávání mohou frekventanti získat vědomosti a zručnost v oblasti čtyř způsobů svařování a mohou získat osvědčení svářeče v průběhu dvou let.

V mimostátním systému vzdělávání nejsou zúčastněné osoby v právním vztahu vůči školící organizaci jako studenti, ale mohou si zvolit kvalifikaci svářeče nebo některou ze čtyř nižších kvalifikací.

V roce 2007 se v Maďarsku zavedl nový NQR (Národní registr kvalifikací). Spočívá na stavebnicové struktuře. V případě kvalifikace svářeče se studijní program skládá z předem definovaných propojitelných učebních lekcí a účastníkům umožňuje částečné zdokonalení poznatků potřebných k dosažení výstupních požadavků školícího kurzu. Poskytuje přechod mezi profesemi a přizpůsobuje se rozdílným úrovním vědomostí a základním zkušenostem zúčastněných dospělých osob.

Po zavedení nového školícího programu jsme s politováním zjistili, že školení není zaměřené na cíl a principálně nesplňuje potřeby trhu, protože vzdělání, které účastníci získávají, není v dostatečném souladu s evropskými a mezinárodními normami. Současné požadavky na profesi a zkoušení nesplňují dynamický vývoj v oblasti svařování, který zaznamenáváme v současnosti v Evropě. Jen 300-400 studentů se vzdělává v rámci vnitrostátního systému vzdělávání, ale na různých svářečských kurzech NQR jsou tisíce účastníků.

Zdá se, že řešením tohoto problému je kombinace cílené virtuální metody výcviku svařování a dlouhodobého modulového školení, který vyvinula a zavedla Mezinárodní autorizační rada (IAB) Evropské svářečské federaci a Mezinárodní svářečský institut (IIW). Tato kombinace školení klade čím dál větší důraz na praktické znalosti a zručnost a podrobně je popisuje. Naše svářečská organizace postavila svůj program vzdělávání na učebních plánech, které dlouhodobě doporučuje IAB.

CS WAVE se do školení svářečů v Maďarsku zavedl v roce 2005 jako součást vědecko-výzkumného projektu Národní vědeckovýzkumné organizace. Zavedením CS WAVE se dosáhlo zdokonalení praktického charakteru školících programů. V současnosti existuje cílené školení svářečů pomocí CS WAVE v 15 organizacích.

Využívání CS WAVE pomáhá studentům rozvíjet kontrolu pohybů při svařování v počáteční fázi praktického výcvku, která jim snáze pomůže zdokonalit si správné svařovací polohy a pohyby těla v reálné praxi. Využití CS WAVE má významný vliv na efektivnost školení svářečů, protože použitím zařízení pomáhá studentům zdokonalovat si potřebnou svářečskou zručnost, pohyby, koncentraci od zahájení školících kurzů, než začnou svařovat ve skutečnosti. Kontrola pohybu má zásadní význam v počátečním stádiu školících kurzů. Pomocí CS WAVE se zdokonalená kontrola pohybu spojí se stálou koncentrací. Pomůže to studentům na jejich budoucích pracovních místech, protože mohou získat zručnost, která byla doposud typická pro svářeče s praktickými zkušenostmi.

Zjistili jsme, že rozumným využíváním CS WAVE od roku 2006 je možné snížit spotřebu materiálu o 30 až 40% bez jakéhokoliv snížení kvality a bez změny doby trvání výcviku (což představuje další možnost snížení nákladů na výcvik). Nicméně toto zařízení nenahrazuje skutečnou svářečskou praxi, především napomáhá lepšímu zdokonalení, efektivitě, a bezúrazovým praktickým poznatkům. Předností CS WAVE je, že je schopen zobrazit velký rozsah svařovacích poloh a též poskytuje neomezenou příležitost pro školitele vytvářet vlastní varianty cvičení pro své studenty. Takto se CS WAVE stalo nevyhnutelnou součástí našich praktických cvičení. Z našich zkušeností a postřehů vyplývá, že v těch školících organzacích, které využívají CS WAVE, je mnohem lepší kontrola pohybu a koncentrace studentů v porovnání s výsledky studentů z předcházejících svářečských kurzů a tito studenti jsou mnohem efektivnější než studenti, kteří byli školení jen pomocí tradičních školících metod.

Závěr

V tomto příspěvku jsme představili možnosti výcviku svářečů pmocí virtuálního prostředí. V současnosti je výcvik svářečů skutečným zásadním problémem a jasně na něj upozorňují všechny vlády. Několik miliard dolarů se na něj poskytuje v USA, o něco více v Evropě, atd.. Abychom se s tímto problémem vyrovnali, je potřeba najít co nejrychleji méně finančně nákladné nové způsoby výcviku. Musí to být pomocí aplikace virtuální skutečnosti. Vyžaduje se ale přiměřené využití a integrace této nové technologie, abychom zabránili odmítání tohoto nového nástroje ze strany školitelů a frekventantů/svářečů. Většina předcházejících produktů a většina nynějších prototypů je dosti orientovaná na simulaci skutečného cvičení svářečů.

CS WAVE díky úzké spolupráci školitelů, svářečů a odborníků IT poskytuje řešení, které, jak se zdá, populace lehce akceptuje. Vyplývá to z rozsáhlých rozmístění tohoto produktu z celosvětového hlediska a z perspektivy lepší představy o školení v oblasti svařování a o odborném svařování všeobecně.

Literatura

1. [1] “ARC+ Welding Simulator” by 123Certification - http://www.123arc.com
2. [1][2] D. Cruz, M., Cobb, S., Eastgate, R., Kerr, S., Patel, H. and Wilson, J. 2005. Case studies in the/she application of virtual environments for education and training. RICHIR S. & TARAVEL B. EDS. Proceedings VRIC'05 : 85 to 94.
3. [1][3] Fast, K., Gifford, T., and Yancey, R. 2004. Virtual training for welding. Proceedings of the third IEEE and ACM International symposium on mixed and augmented reality (ISMAR 2004).
4. [1][4] Hashimoto, N., Kato, H., and Ikehara, R. 2005. MR training system for manual arc welding using stereoscopic HMD and multi markers. Proceedings of the eleventh international conference on Virtual Systems and MultiMedia: Virtual reality at work in the 21st century : 563 to 571.
5. [1][5] Loftin, R. B., and Kenney, P. J. 1995. Training the Hubble Space Telescope Flight Team. IEEE Computer graphics and applications Vol 15, n° 5 : 31 to 37.
6. [1][6] Lourdeaux, D., Mellet-d'Huart, D., and Burkhardt, J.-M. 2003. Potentialities of virtual reality for pedagogical assistance. Virtual concept 03, 2003.
7. [1][7] Mantovani, F. 2001. VR learning: Potential and Challenge for the Use of 3D Environments in Education and Training. Riva G., Galimberti Eds. Toward CyberPsychology: Mind Cognition and Society in the Internet Age. IOS Press.
8. [1][8] Moshell, M., Hugues, C., and Loftin, B. 2002. Virtual reality as a tool for academic learning. STANNEY K. Ed. Handbook of Virtual Environments. Lawrence Erlbaum Associates.
9. [1][9] Noe, A., and O'rean, K. 2000. Perception attention and the grand illusion. Attentional Blindness. Psyche 6(15) October 2000. Arien Mack's & Irvin Rock's Book.
10. 1][10] Rickel, J., and Johnson ,W. L. 2000. Task-oriented Collaboration with Embodied Agents in Virtual Worlds In Embodied Conversational Agents. MIT Press.
11. [1][11] Rickel, J. W., Marsella, S., Gratch, J., Hill, R., Traum, D., and Swartout, W. 2002. Toward a New Generation of Virtual Humans for Interactive Experiences. IEEE Intelligent Systems July/August 2002.
12. [1][12] Riva, G. 2003. Applications of virtual environments in medicine. Methods Inf Med 5/2003.
13. [13] RV Sold by SimFor and CESOL –
14. [1][14] “SimWelder” by VRSIM - http://www.simwelder.com.
15. [1][15] Winn, W. 2002. What can students learn in virtual environments that they cannot learn in class? First International Symposium Open Education.

Tento příspěvek byl přeložen a upraven v rámci projektu „VIRTWELD“