1. Nahrazení normy

2. Změna stávajících kritérií přípustnosti .

Zde naštěstí nešlo k žádným významným změnám v již používaných mezních hodnotách přípustnosti vad, tedy podle nové normy mají vady pro stejný stupeň přípustnosti stejné mezní hodnoty

Pro vadu č. 5013 „Vruby v kořeni“ jsou ve stupni kvality D podle nové normy ČSN EN ISO 5817:2014 nově pro tloušťky 0,5 – 3mm přípustné pouze „krátké vady“ stejně jako pro stupně kvality B a C.

Dále je zde změna pro vadu 2013, což je dle EN ISO 6520-1 vnitřní vada „Shluk pórů - Skupina pórů s nepravidelným geometrickým rozmístěním“.

Podle staré normy ČSN EN ISO 5817:2008 platí pro vadu 2013 toto:

Pro případ 1 (vzdálenost D mezi jednotlivými póry není větší než průměr menšího póru) je hodnota d brána jako součet různých ploch pórů (A1 + A2 +…) v porovnání k vyhodnocované ploše lp × wp . Referenční délka lp je 100 mm.

Pro případ 2 (vzdálenost D je menší než průměr jednoho z pórů), musí být plocha určená obalovou křivkou bsahující plochy shluku pórů A1 + A2 považována za jednu vadu. Referenční délka lp je 100 mm.

Mezní hodnoty vady 2013 pro t≥0,5 mm:

V případě posuzování maximálního rozměru součtu promítnuté plochy vady poslouží jako pomůcka informativní příloha A normy kde jsou příklady určení procentních podílů (%) pórovitosti

Podle nové normy ČSN EN ISO 5817:2014 platí pro vadu 2013 toto:

Referenční délka lp je 100 mm. Celková plocha pórů ve shluku je určena kruhem o průměru dA obklopující všechny póry. Požadavek na jednotlivý pór musí být splněn všemi póry v tomto kruhu. Dovolená plocha pórů musí být místní. U shluku pórů se musí vzít v úvahu možnost zakrytí dalších vad. Pokud je D menší než dA1 nebo dA2, podle toho která z hodnot je menší, pak celková plocha pórů je určena kruhem průměru dAC, kde dAC = dA1 + dA2 + D. Systematický shluk pórů není přípustný. dA odpovídá dA1, dA2 nebo dAC, podle toho co je použito.

Mezní hodnoty vady 2013 pro t≥0,5 mm:

3. Nové vady

Přibyla nová vada č. 610 „Náběhové zbarvení“, která je dle EN ISO 6520 popsána jako „Náběhové zbarvení (viditelný oxidický povlak) - Lehce zoxidovaný povrch v oblasti svaru, např. u ocelí odolávajících korozi“. Vada má stejně nejasná kritéria jako například vada č. 602 rozstřik.

Mezní hodnoty vady 610 pro t≥0,5 mm:

Vada 507 „Lineární přesazení - Přesazení mezi dvěma svařovanými díly jejichž povrchové plochy jsou sice rovnoběžné, ale neleží ve stejné požadované rovině“ byla rozdělena na vady č. 5071 „Lineární přesazení mezi plechy“ a 5072 „Lineární přesazení mezi trubkami“, ale mezní hodnoty přesazení se nezměnily ani pro trubky ani pro plechy.

4. Požadavky pro svary na oceli namáhané únavou

Zcela nová je informativní příloha C, která uvádí dodatečné požadavky na stupně kvality, aby byly splněny požadavky třídy únavy (FAT). Hodnota třídy únavy FAT je únosný rozsah napětí při 2 milionech cyklů pro oboustrannou 95 % pravděpodobnou životnost, vypočítanou z průměrné hodnoty odpovídající 75 % dovolené odchylky mezní hodnoty, která splňuje doporučení IIW (dokument IIW-1823-07). Doporučení IIW obsahuje také informace o třídě únavy FAT jiných typů svarů oceli (například tupé a koutové svary).

Dodatečné požadavky pro stupeň kvality C a B jsou takové, aby se přizpůsobily hranice vad k třídě únavy FAT 63 pro C mající úroveň kvality C63 a FAT 90 pro úroveň kvality B mající úroveň kvality B90. Úroveň C63 zahrnuje FAT 63 a nižší, úroveň B90 zahrnuje FAT 90 a nižší. Norma ještě definuje úroveň kvality B125 reprezentující úroveň únavy FAT 125 je představována dodatečnými požadavky, která však není obecně dosažitelná jako svařovaná.

5. Čtyřjazyčný slovník názvů vad

Nová je také národní příloha „Tabulka NA.1 - Čtyřjazyčný slovník názvů vad“, kde jsou uvedeny názvy vad v českém, anglickém, francouzském a německém jazyce podle čísla a referenční čísla podle ISO 6520-1 podle tabulek 1 a C.1.