Našim domácím výrobcům a podnikatelům CWS ANB umožňuje v důsledku svých autorizací a akreditací získat širokou škálu harmonizovaných evropských/mezinárodních dokladů v oblasti svařování.

CWS ANB prostřednictvím svých členů a smluvně navázaných organizací nabízí co nejkomplexnější služby,tak aby svářečský personál i výrobci svařovaných konstrukcí měli co nejvíce ulehčen přístup na trhy EU.

Vzhledem k mezinárodním zapojení CWS ANB „držíme krok“ s evropskou/mezinárodní harmonizací předpisů, norem v našem oboru. Snažíme se naopak vždy být „o krok vepředu“ a připravit se sami i naši svářečskou veřejnost včas na normy, předpisy které přijdou. S tím souvisí i informování svářečské veřejnosti. Tomu se snažíme věnovat velkou pozornost.

CWS ANB je i živnostenským společenstvem začleněným do Hospodářské komory ČR. Zde připravujeme mj. příručky pro podnikatele, náš zástupce pracuje v poradním sboru pro technickou legislativu atd.

Spolupracujeme přímo s desítkami odborníků i firem uznávaných v ČR i zahraničí. To vše pro naplnění naší role Autorizované národní osoby.

Svářečský dozor

Pro svářečský dozor v současné době existují 3 kategorie pracovníků, jejichž práva a odpovědnosti vymezuje EN 719. Jak uvádí příloha této normy jedná se o kategorie:

• Evropský/mezinárodní svářečský inženýr (EWE);
• Evropský/mezinárodní svářečský technolog (EWT);
• Evropský/mezinárodní svářečský specialista (EWS).

Norma EN 719 hovoří obecně o tom, že svářečský dozor musí mít technické znalosti, které umožňují uspokojivě plnit zadané úkoly.

Úroveň svářečského technologa vyhovuje pro svářečskou výrobu s vybraným nebo omezeným rozsahem.

Úroveň svářečského specialisty zahrnuje technické znalosti v omezeném rozsahu zahrnující jen jednoduché svařované výrobky.

EN ISO 3834 reprezentuje tři úrovně jakosti. Tři úrovně v EN 719 a EN ISO 3834 jsou v korelaci pro některé, ale ne pro všechny aplikace. Pro stupeň korelace jsou zákldaní tři faktory:

1. technická komplexnost svářečských operací, zvláště svařitelnost základního materiálu;
2. komplexnost používaných zařízení pro svařování;
3. objem výroby.

Většina výrobců musí uvažovat všechny tři faktory při úvahách o specifikaci autorizovaného svářečského dozoru.

Pro určení potřebné úrovně svářečského dozoru jsou důležité výrobkové normy, resp.další předpisy. Např. ČSN 73 2601, Změna 2 – Provádění ocelových konstrukcí v článku 5.4.3.1 přímo určuje, že ve firmách které vlastní Velký průkaz způsobilosti, popř. velký průkaz způsobilosti rozšířený o další požadavky zabezpečuje výrobu svařovaných konstrukcí evropský svářečský inženýr (EWE).

Obdobně v článku 5.4.3.2 je určeno, že ve firmách, které vlastní Malý průkaz způsobilosti zabezpečuje výrobu svařovaných konstrukcí minimálně evropský svářečský technolog (EWT).

Článek 5.4.3.3 určuje, že při výrobě dílců z jednoduše zpracovatelných materiálů a bez tepelného zpracování může provádět svářečský dozor evropský svářečský specialista (EWS).

Obdobně P ENV 1090 – 1 „Provádění ocelových konstrukcí“ uvádí v článku 7.4.3, že pracovníci svářečského dozoru musí mít odpovídající kvalifikaci a zkušenosti se svařováním, které dozorují. Příloha F této normy potom uvádí směrnice pro provádění svářečského dozoru. Úroveň svářečského dozoru je určována na základě druhu namáhání a druhu a tloušťky základního materiálu. Například pro konstrukce namáhané na únavu předepisuje úroveň evropského svářečského inženýra.

Nejdůležitějším faktorem při určení potřebné úrovně svářečského dozoru je přání zákazníka, resp. podmínka uvedená v kontraktu. Není dnes výjimkou, že i na poměrně jednoduché svářečské práce vyžaduje zákazník od výrobní firmy svářečský dozor na úrovni evropského svářečského inženýra nebo technologa.

Příslušný stupeň kvalifikace v některých případech určuje státní orgán, např. Drážní úřad pro atestační zkoušky revizních techniků požaduje EWE nebo EWT. Obdobně tak je v energetice atd.

Požadavky na svářečský dozor mohou být tedy stanoveny výrobcem, smlouvou, příslušnou normou nebo legislativním opatřením.

Zavedení norem EN 287 bylo kdysi pro mnohé nepříjemné, protože museli provádět zkoušky jinak, než byli dlouhou dobu zvyklí. Samozřejmě bylo řečeno mnoho argumentů proti, např. musíme dělat více zkoušek než dříve, je to krok zpět atd. Teprve při pochopení významu normy, jako jednoho z článků celé soustavy EN, nářky utichly.

Svářeči dnes jsou zkoušení podle norem EN 287, resp EN ISO 9606. Nejvyšší možnou kvalifikaci lze dosáhnout získáním diplomu Mezinárodní/Evropský svářeč.

• Evropský svářečský inspektor - úroveň inženýr, technolog, specialista či praktik
• Mezinárodní svářečský inspektor – úroveň I, II, III

Tyto mezinárodní kvalifikace jsou již uvedeny v EN ISO 3834.

V rámci EWF jsou harmonizovány kvalifikace:

• ETSS (Evropský specialista žárového stříkání)
• ETS (Evropský žárový stříkač)
• a některé další.

Nejvyšším harmonizovaným dokumentem svářečského personálu je evropský certifikát. V současné době lze získat:

• Certifikát evropský svářečský inženýr CertEWE
• Certifikát evropský svářečský technolog CertEWT
• Certifikát evropský svářečský specialista CertEWS
• Certifikát evropský svářečský praktik CertEWP

• „Evropský svářeč plastů“ (EPW). Tato kvalifikace úzce souvisí s EN 13067.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že veškeré aktivity CWS ANB jsou hrazeny z činností prováděných v rámci CWS ANB. Naopak ještě v minulých letech podporovala Českou svářečskou společnost. Přesto získání výše uvedených evropských/mezinárodních kvalifikací je výrazně levnější než v ostatních státech Evropy.

I to je, domnívám se jeden z příspěvků CWS ANB k usnadnění vývozu svařovaných konstrukcí i k volnému pohybu kvalifikovaných osob v rámci mezinárodního společenství. S hrdostí, aniž bych přeháněl, můžu říci, že aktivity CWS ANB výrazně přispěly k dobrému jménu svařování ČR v Evropě. O tomto jsme se mnohokrát přesvědčili.