O počátcích dobývání a zpracování kovů můžeme usuzovat jen podle prehistorických nálezů. Dnes víme, že klasické rozdělení civilizačních období na kamennou, bronzovou a železnou odpovídá dějinám lidstva jen velmi přibližně. První kov, který lidská ruka zpracovala bylo zlato.Kromě zlata se zpracovávalo ještě stříbro a slitina zlata se 14 - 28% stříbra. K dalším kovům zpracovávaným člověkem patří měď. Lidé ji používají 6 tisíc let. Ryzí měď se vyskytuje v přírodě velmi zřídka, nejčastěji se vyrábí ze sirníkových nebo kysličníkových rud. Největší naleziště jsou v Chile, Kanadě, bývalém SSSR a bývalé Jugoslávii, v Africe a Slovensku. Měď je možno slévat s celou řadou kovů a pak tvoří slitiny jako jsou mosazi, bronzy a tombaky.

Z historického pohledu o mnoho mladší než předešlé kovy je hliník. Je to kov, který je nejrozšířenější na zeměkouli.

Německý chemik Wöhler roku 1827 vyrobil první hliník ve tvaru tmavého prášku, ale v nepatrném množství. Teprve v roce 1886 objevil Američan Hull výrobu hliníku elektrolyticky. Výroba se zlevnila a tím nastala prudká průmyslová výroba a jeho používání zejména v průmyslu leteckém a automobilovém.

Dosud nejpoužívanějším kovem v průmyslu je železo. Jeho výroba byla u nás známa již v prehistorických dobách, byly nalezeny četné zbytky železářských pecí i v okolí Prahy. Až do l6.století bylo vyráběno kujné železo z rud přímým pochodem. Teprve zavedením "malých" vysokých pecí, upotřebením síly vodních toků k pohonu dmychadel začala výroba surového železa, které pak bylo buď sléváno v litinu nebo zkujňováno ve výhních. Pronikavější změny ve výrobě nastaly teprve v 18. a 19.století. Roku 1846 bylo v Čechách v činnosti 46 "malých" vysokých pecí /výška 8 - 12 m/, týdně dodávala každá asi 112 q surového železa. K ním patřilo asi 200 zkujňovacích výhní.

R. 1870 byly v Čechách založeny železárny v Králově Dvoře a zřízeny pudlovny a válcovny v Teplicích. Roku 1878 se započalo s bessemerováním v konvertorech v Teplicích později v Kladně. Záhy byl zaveden pochod Thomasův. Škodovy závody založené v roce 1869 v Plzni začaly vyrábět ocel ve vlastní ocelárně. Na Moravě jsou rovněž četné staré a dnes opuštěné doly, zejména v okolí Blanska. Postupem času se začala v našich zemích rozvíjet výroba oceli určených ke svařování, ve kterém dosáhly Vítkovické železárny a Poldi Kladno významných úspěchů. Byly vyvinuty nové značky ocelí a způsoby jejich svařování.

Dalším kovem používaným ve strojírenství je hořčík. Vyrábí se elektrolýzou roztaveného chloridu hořečnatého. Nejčastěji je používán do slitin, např. s hliníkem a zinkem, vzniká tzv. elektron.

Titan se vyrábí aluminotermicky z ilmenitu. Použití titanu se bude zvyšovat, neboť má malou hmotnost /4,5 g/cm3/ a pevnostní vlastnosti podobné ocelím. Má vysokou odolnost proti korozi. Titan se používá zejména v leteckém a chemickém průmyslu.

Související

Související články Historie svařování v českých zemích. - Téma: Svařování na montážích a ve stavebnictví. Svařování betonářských ocelí – historie (2.12.2009) Historie svařování v českých zemích. - Téma: Přínos některých výrobních závodů k rozvoji svařování.Svařování pro energetiku podniku Modřanské stroiírny. (13.5.2009) Historie svařování v českých zemích. - Téma: Úvod do historie svařování. Poznámky k historii obloukového svařování (13.5.2009) Historie svařování v českých zemích. - Úvod do historie svařování.Příspěvek č. 2: POČÁTKY SPOJOVÁNÍ KOVŮ. (17.3.2008) Historie svařování - slovo úvodem (19.12.2007) Počátky svařování ve Škodových závodech (1.12.2005) Dny svařovací techniky minulost a současnost….. (13.3.2007)