ÚVOD

Provádění betonářských ocelových výztuží se řídí národními zákony, výrobkovými normami a návaznými předpisy. U betonových konstrukcí se převážně používá výztuž, která přenáší tahové namáhání. Betonářská ocelová výztuž se zpravidla dodává ve tvaru tyčí kruhového průřezu s hladkým případně žebírkovaným povrchem, vzniklým válcováním za tepla nebo válcovaných profilů. Jakost materiálů betonářských ocelí a různé postupy používané při jejich výrobě a také specifický tvar vnějšího profilu, vyžadují pro zabezpečení požadované jakosti svarových spojů provedených z těchto ocelí zvláštní kvalifikaci svářečského personálu.

SVÁŘEČSKÝ DOZOR

Normy ČSN EN ISO 17660- 1 a 2 stanovují požadavky na svářečský personál. Pracovníci svářečského dozoru, kteří pracují v oblasti svařování betonářských ocelí, si musí rozšířit svoji kvalifikaci doplňujícím vzděláním, které je definováno dokumentem EWF „doc. EWF 544-01 – Speciální kurz pro svařování betonářských ocelových výztuží na úrovni specialisty.“ Toto pravidlo je navrženo tak, aby poskytlo doplňující vzdělání ve svářečské technologii, která je požadována pro pracovní pozice ve svařování betonářských ocelí. Jsou v něm uvedeny minimální požadavky pro vzdělávání a školení, včetně zkoušek a vstupních požadavků.

Přístup do kurzu je podmíněn ukončeným vzděláním a diplomem na úrovni IWE/EWE, IWT/EWT nebo IWS/EWS. Kurz je rozdělen do čtyř modulů (technologie, materiál, konstrukce a výroba). Toto pravidlo zajišťuje harmonizaci a společné standardy ve výcviku a kvalifikaci odborníků ve svařování betonářských ocelí v Evropě. Diplomy vydané v libovolném členském státě v rámci příslušného ANB jsou vzájemně uznatelné za předpokladu, že vzdělání je prováděno podle uvedeného pravidla, v autorizovaných školících centrech schválených ANB a zkoušky provedeny před zkušební komisí jmenovanou ANB v souladu s doc. IAB 001/EWF 416.

Absolventi doplňkového kurzu, kteří úspěšně složí závěrečné zkoušky, obdrží od ANB „Osvědčení“ o absolvování doplňkového kurzu a mohou pracovat jako svářečský dozor v souladu s ČSN EN ISO 14 731 a ČSN EN ISO 3834. Volba odpovídající části ISO 3834 , která stanoví požadovaný stupeň jakosti by měla být v soulad s výrobkovou normou, specifikací, prováděcím předpisem nebo smlouvou.

SVÁŘEČI

Požadavky na kvalifikaci svářečů jsou uvedeny v normách ČSN EN ISO 17660 – 1 a 2. U svářečů je vzhledem specifičnosti používaných betonářských ocelí vyžadována specifická úroveň zručnosti a pracovních znalostí a pro zabezpečení požadované jakosti svarových spojů na těchto ocelích je třeba zavést zvláštní postupy. Pro každou metodu svařování používanou v dílně nebo na montáži musí mít výrobce k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných svářečů se speciálním výcvikem pro svařování betonářských ocelí.

Svářeči pro nenosné svarové spoje musí podstoupit výcvik ke svařování nenosných svarových spojů a musí předvést, že jsou schopni zhotovit vyhovující spoje. Po ukončení výcviku musí svářeči svařit odpovídající počet zkušebních vzorků uvedených v příloze B uvedené normy. Vzorky musí být svařovány podle odpovídající specifikace svařovacího postupu. Vzorky svařované obloukovými metodami svařování se musí podrobit mechanickému zkoušení. Při vizuální kontrole musí odpovídat velikost povrchových vad stupni jakosti D (mimo zápal, kde je požadován stupeň C) podle ČSN EN ISO 5817. U metod svařování 21, 23 platí kritéria přípustnost podle ČSN EN ISO 15614 – 12.

Svářeči pro provádění nosných svarových spojů tyčí z betonářských ocelí musí mít zkoušku svařování koutových svarů podle ISO 9606 - 1 nebo její ekvivalent. Dále musí postoupit dodatečný výcvik ke svařování odpovídajících svarových spojů a musí je úspěšně svařovat. Počet zkušebních svarových kusů musí být v souladu s tabulkou 3 uvedené normy a musí pokrýt nekritičtější podmínky svařování ve výrobě (poloha svařování, rozměr apod.). Druh zkoušky zkušebního kusu je uveden v téže tabulce. Zkušební vzorky musí být provedeny podle odpovídající specifikace postupu svařování. Všechny zkušební vzorky musí být před svařováním vizuálně kontrolovány. Po svaření metodami obloukového svařování se musí kontrolní vzorky podrobit vizuální zkoušce a mechanickým zkouškám. Povrchové vady musí vyhovovat příslušným požadavkům ve stupni jakosti C podle ISO 5817. Pro ostatní metody svařování platí kriteria přípustnosti podle odpovídající normy pro postupy svařování.

Platnost kvalifikační zkoušky svářeče ke svařování betonářských ocelí je dva roky. Po této době se svářeč musí rekvalifikovat ve výjimečných případech při splnění podmínek (dokumentace záznamů ze zkoušek výrobních svarů v nejobtížnějších podmínkách 8 svarů za 2 roky a z toho min. 2 v posledním půl roce) může být kvalifikace prodloužena. Šesti měsíční potvrzování a opakovací zkouška nejsou nezbytné, pokud svářeč svařuje pouze tyče z betonářských ocelí a prodloužení se vztahuje pouze na svařování tyčí z betonářských ocelí.

SVÁŘEČŠTÍ OPERÁTOŘI A SEŘIZOVAČI ODPOROVÉHO SVAŘOVÁNÍ

Svářečští operátoři a seřizovači odporového svařování, plně mechanizovaného nebo automatického svařování si musí udržovat platnost svého osvědčení ke svařování betonářských ocelí podle ČSN EN 1418.

SPECIFIKACE A KVALIFIKACE POSTUPŮ SVAŘOVÁNÍ

Postupy svařování musí být zhotoveny v souladu s ISO 15609 – 1 „Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Stanovení postupu svařování – Část 1: Obloukové svařování“, ISO 15609 – 2, Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Stanovení postupu svařování – Část 2: Plamenové svařování“ nebo ISO 15609 – 5 „Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Stanovení postupu svařování – Část 5: Odporové svařování“. WPS však musí být doplněna o dodatečné základní parametry (např. smykový součinitel, druhy svaru podle ISO 17660, max. CET betonářské oceli).

Před svařováním ve výrobě musí být všechny postupy kvalifikovány zkouškou. Rozsah kvalifikace u základních proměnných musí odpovídat požadavkům příslušných mezinárodních norem pro kvalifikaci postupů různých metod svařování.

VÝROBNÍ ZKOUŠKY SVARŮ

Výrobní zkoušky svarů se provádějí z důvodů ujištění, že za místních výrobních podmínek v dílně nebo na montáži se dosahuje požadované kvality svaru v souladu s kvalifikací postupu svařování. Norma uvádí počet zkušebních kusů a požadavky tabulky musí splnit každý svářeč a pro každou WPQR. Výrobní zkoušky musí být svařeny všemi zúčastněnými svářeči v nejobtížnější výrobní poloze. V případě nepřerušované výroby a při využívání téhož kvalifikovaného dílenského postupu svařování musí být stanovena doba mezi výrobními zkouškami a ta nesmí přesáhnout 3 měsíce. V ostatních případech a na montáži se vyžaduje jedna série zkoušek na počátku každé zakázky a pak každý měsíc.

Zkušební vzorky musí být svařovány podle odpovídající specifikace postupu svařování. Před zkoušením musí být vizuálně kontrolovány. U svarových spojů provedených obloukovými metodami svařování se mohou dalším mechanickým zkouškám podrobit pouze vzorky, které vyhověly příslušným požadavkům na stupeň jakosti C pro povrchové vady podle ISO 5817. U ostatních metod svařování platí kriteria přípustnosti podle odpovídající normy pro postupy svařování. Veškeré mechanické zkoušky se musí provést v souladu s ISO 15630 – 1 pro zkoušky tahem a zkoušky ohybem a v souladu s ISO 15630 – 2 pro zkoušky střihem a zkoušky ohybem, pokud nebylo dohodnuto jinak.

Pokud je jeden zkušební vzorek nevyhovující, musí být svařeny a zkoušeny další dva zkušební vzorky. Pokud je jeden z těchto dalších zkušebních kusů nevyhovující, je výrobní zkouška svařování nevyhovující.

Pokud nevyhoví výrobní zkouška svarů, svářeči zúčastněni při zkoušce musí být dodatečně doškoleni před opakováním výrobní zkoušky. Teprve po úspěšném výsledku výrobní zkoušky svarů mohou být zahájeny svářečské práce. Musí být provedena vhodná dodatečná opatření a musí být uchovány záznamy z těchto opatření. Výsledky výrobních zkoušek musí být zaznamenány do výrobního deníku, který se uchovávat nejméně po dobu pěti let.

POSOUZENÍ SCHOPNOSTI VÝROBCE KE SVAŘOVÁNÍ

Základním kritériem při posuzování způsobilosti k výrobě svařovaných částí z betonářských ocelí je, že dodavatel má k dispozici

• Vypracovaný a zavedený odpovídající systém jakosti min. v rozsahu požadavků jakosti při svařování dle ČSN EN ISO 3834 – 3 prověřený auditem.
• Vhodné a provozně bezpečné technické zařízení a vybavení pro požadovaný druh prací.
• V potřebném počtu způsobilé technické pracovníky (znalé zákonných ustanovení, předpisů a souvisejících norem, interních dokumentů) pro výkon činností související např.:
• s výkonem svářečského dozoru dle ČSN EN ISO 14731,
• se zpracováním projektové a výrobní dokumentace,
• s kontrolou a zkoušením svarových spojů z betonářských ocelí (ČSN EN ISO 15630 -1 a 2)
• doškolení svářečského dozoru v souladu s doc. EWF 544-11 pro svařování betonářských ocelí.
• Odpovídající počet kvalifikovaných výrobních pracovníků pro výrobu v souladu s ČSN EN ISO 17660-1 a 2.
• Zpracované a schválené postupy svařování – WPS v rozsahu požadavků ČSN EN ISO 15609 – 1, 2 a 5.

Posouzení schopnosti výrobce ke svařování lze nejlépe provést certifikačním orgánem akreditovaným k provádění certifikace podle ČSN EN ISO 3834. Pracovníci svářečského dozoru musí během auditu prokázat své technické znalosti svařování betonářských ocelí, prokázat schopnost zjistit a správně vyhodnotit vady ve svarových spojích z betonářské oceli a prokázat schopnost provádět a vyhodnocovat kvalifikační zkoušky svářečů betonářských ocelí.

Po úspěšném auditu může výrobce získat certifikát způsobilosti. Platnost certifikátu má být na maximální dobu tří roků a může se prodloužit o další tři roky na základě úspěšného reauditu výrobce. Certifikát ztratí platnost, když požadavky na základě kterých bylo vydání certifikátu založeno již neplatí. Pokud chce výrobce změnit rozsah kvalifikace certifikátu v průběhu doby jeho platnosti, je nezbytně nutné provést odpovídající posouzení výrobce.