Účelem této technické informace je podat základní informace svářečskému personálu, který zahrnuje svářečského inženýra, technologa, specialistu, ale i svářečského praktika a kontrolora o nových změnách z oblasti školení, zkoušek a svařování betonářských ocelí.

V dávné minulosti se prováděli zkoušky svářečů tyčí podle ČSN 05 0710 (zrušena v r. 1998) a v praxi se pak samotné svařování provádělo podle oborových norem nebo podnikových technických pravidel, které již zanikly nebo byly zrušeny. Z důvodu neexistence evropských norem, které by stanovovaly zásady provádění zkoušek svářečů tyčí, vydalo CWS ANB technické pravidlo TP A 216, podle kterého se školilo až doposud. V praxi se pak provádění betonářských ocelových výztuží řídilo národními zákony, výrobkovými normami a návaznými předpisy.

V současné době vyšla ČSN EN ISO 17660– 1, 2, která má dvě části. První část platí pro svařování nosných svarových spojů a druhá část pro svařování nenosných svarových spojů. Obě části se týkají svarových spojů ze svařitelné betonářské oceli a korozivzdorné betonářské oceli v dílnách nebo na montážích a stanovují požadavky na materiál, navrhování a provádění svarových spojů, svářečský personál, kvalitu, kontrolu a zkoušení. Z důvodu zabezpečení požadované jakosti svarového spoje, jakosti betonářských ocelí, jejich specifického tvaru vnějšího profilu a různých postupů používaných při jejich výrobě norma stanovuje požadavky na zvláštní kvalifikaci svářečského personálu.

Svářečský dozor

Výrobce svarových spojů z betonářské oceli musí mít nejméně jednoho pracovníka svářečského dozoru (dle ISO 14731), který má specifické technické znalosti ze svařování betonářské oceli. Svářečský dozor je pak odpovědný za kvalitu svarových spojů jak v dílně tak na montáži a musí dohlídnout a zajistit, že všechny svarové spoje jsou svařovány dle schválených WPS (ISO 15609-1 až 5).

Pracovníci pracující v oblasti školení svářečů betonářských ocelí a ti kteří pracují v oblasti svařování betonářských ocelových výztuží si musí proto rozšířit svoji kvalifikaci doplňkovým kurzem, který je definován dokumentem EWF 544-01 a v CWS ANB v TP C 027 jako: „Specializační kurz pro svařování betonářských ocelových výztuží na úrovni specialisty“.

Kurzy se budou provádět v ATB schválených ANB a zkoušky se budou provádět před komisí jmenovanou ANB. Vstup do kurzu je podmíněn ukončeným vzdělání IWE/EWE, IWT/EWT, IWS/EWS nebo IWP/EWP. Kurz je 40 hodinový a je rozdělen do čtyř modulů (technologie, materiál, konstrukce a výroba). Po absolvování kurzu a úspěšném složení zkoušek ANB vystaví Osvědčení, které bude opravňovat vykonávat svářečský dozor v souladu s ČSN EN 14731 v oblasti svařování betonářských ocelí.

Svářeči

Požadavky na kvalifikaci svářečů jsou uvedeny v normě ČSN EN ISO 17660 – 1,2 na jejímž základě vydala CWS ANB technické pravidlo TP A 217, které stanovuje zásady pro zkoušky svářečů svařitelných betonářských ocelových výztuží. Jak již bylo uvedeno výše u kvalifikace vyššího svářečského personálu, tak i u svářečů specifický tvar povrchu výztuže, jakost materiálu a různé postupy při jejich výrobě vyžadují, aby svářeč měl zvláštní kvalifikaci pro zabezpečení požadované jakosti svarových spojů.

Svářeči pro provádění nosných svarových spojů z betonářské oceli musí mít jako výchozí zkoušku svařování koutových svarů podle EN 287-1 resp. ISO 9606-1 v odpovídající poloze svařování a na materiálové skupině zahrnující svoji platností svařovanou betonářskou ocel. Dále pak musí podstoupit dodatečný výcvik ke svařování odpovídajících nosných svarových spojů zakončený zkouškou.

Počet zkušebních kusů, rozsah platnosti, zkoušky svarového spoje musí být v souladu s tab. 3 v normě ČSN EN ISO 17660 – 1, musí pokrýt nejkritičtější podmínky svařování ve výrobě. Podmínky, průběh a vyhodnocení zkoušky je dle TP A 217. NDT a DT zkoušky se provádí na všech 3 svařených zkušebních kusech. Při vizuální kontrole pro povrchové vady svařovaných spojů betonářské oceli svařované obloukovými metodami platí stupeň jakosti C podle ČSN EN ISO 5817. Kritéria hodnocení pro zkoušku tahem nebo střihem podle ČSN EN ISO 17660-1, čl. 14.2 a 14.3.

Svářeči pro provádění nenosných svarových spojů z betonářské oceli musí mít jako výchozí zkoušku základní zkoušku svářeče nebo zaškolení pro stehování v příslušné metodě dle ČSN 05 0705. Dále pak musí podstoupit dodatečný výcvik ke svařování odpovídajících nenosných svarových spojů zakončený zkouškou.

Svářeči svařují 3 svarové spoje zkušebních vzorků uvedených v příloze B normy ČSN EN ISO 17660-2. Vzorky musí být svařovány podle WPS. Při vizuální kontrole pro povrchové vady svařovaných spojů betonářské oceli svařované obloukovými metodami platí stupeň jakosti D (mimo zápal, kde je požadovaný stupeň C) podle ČSN EN ISO 5817 . U metod svařování 21, 23 platí kritéria přípustnosti podle ČSN EN ISO 15614-12.

Rozsah platnosti jak pro nosné tak pro nenosné svarové spoje upřesňuje TP A 217 v příslušných tabulkách daného pravidla. Po úspěšně vykonaných zkouškách vystaví ZO CWS ANB „Osvědčení o zkoušce svářeče“. Zkouška platí dva roky ode dne vyhodnocení výsledků zkoušky. Platnost je možno prodloužit novou zkouškou na další dva roky.

Příklad označení zkoušky:

• ČSN EN ISO 17660-1 111 FW-CJ 1.2 B d12 PA sl
• ČSN EN ISO 17660-2 111 FW-LJ 1.2 B d28 PA ml

Svářečští operátoři a seřizovači odporového svařování plně mechanizovaného nebo automatického svařování si musí udržovat platnost svého osvědčení ke svařování betonářských ocelí podle ČSN EN 1418 resp. ISO 14732

Norma ČSN EN ISO 17660 -1,2 dále uvádí:

• seznam metody svařování, které se mohou používat při nosném a nenosném svařování a spolu s doporučeným rozsahem průměrů tyčí v závislosti na metodě svařování a druhu svarového spoje
• druhy spojů při nosném a nenosném svařování s vyobrazením a popisem, označení jednotlivých druhů spojů pak doplňuje TP A 217
• druhy materiálů – používá se svařitelná betonářská ocel a korozivzdorná betonářská ocel podle odpovídajících norem (např. ČSN EN 10080) nebo technické specifikace

• Specifikaci postupu svařování –WPS – musí být v souladu s ISO15609-1, ISO 15609-2, ISO 15609-5 nebo ISO 15620. Všechny WPS musí být ve výrobě kvalifikovány zkouškou postupu svařování. Norma ČSN EN ISO 17660-1,2 pro ověřování WPS stanovuje zkušební vzorky, kontrolu a zkoušení, rozsah kvalifikace a platnost.
• Výrobní zkoušky svarů se provádí za účelem prověření, že svary provedené ve výrobních podmínkách v dílně nebo na montáži, jsou stejně kvalitní jako dle kvalifikace postupu svařování. Pro každou WPQR musí být každým svářečem svařen jeden zkušební kus, který je pak podroben zkoušce tahem. Norma pak stanovuje provádění a kontrolu svařování betonářské oceli ve výrobě tzn.: vizuální kontrolu, stupně jakosti, čistotu materiálu, vliv okolní teploty, kdy předehřev, jak svařovat ohnuté tyče a jak svařovat jinými metodami než obloukovými
• Norma uvádí i samostatnou kapitolu o kontrole a zkoušení zkušebních vzorků, vyhodnocení výsledků a protokol o výsledcích
• Výrobce musí pořizovat záznamy z dozoru nad výrobou tzv. výrobní deník, kde jsou uvedeny WPQR, výsledky výrobních zkoušek a důležité výrobní údaje.

Posouzení schopnosti výrobce ke svařování

Základním kritériem při posuzování způsobilosti k výrobě svařovaných částí z betonářských ocelí je, že dodavatel má k dispozici:

• Vypracovaný a zavedený systém kvality minimálně dle ČSN EN ISO 3834-3
• Vhodné a provozně technické zařízení a vybavení pro požadovaný druh práce
• V potřebném počtu způsobilé technické pracovníky to je doškolený svářečský dozor, projektanty, pracovníky NDT a DT kontroly
• Odpovídající počet kvalifikovaných pracovníků dle ČSN EN ISO 17660-1,2 pro danou výrobu
• Zpracované a schválené postupy svařování

Posouzení schopnosti výrobce ke svařování betonářských ocelí je nejlépe provést certifikačním orgánem akreditovaným k provádění certifikace podle ČSN EN ISO 3834. Pracovníci svářečského dozoru musí během auditu prokázat své technické znalosti svařování betonářských ocelí, musí umět zjisti a vyhodnotit vady ve svarových spojích z betonářské oceli a prokázat schopnost provádět a vyhodnocovat kvalifikační zkoušky svářečů betonářských ocelí. Po úspěšném auditu výrobce získá certifikát způsobilosti, který má maximální platnost tři roky, po reauditu se může prodloužit o další tři roky.