1. Legislativní změny od 1.7.2013 Od 1.7.2013 nabylo účinnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, které nahradilo směrnici Rady 89/106/EHS (CPD). Protože CPR je přímo použitelným legislativním předpisem, bylo k 1.7.2013 zrušeno nařízení vlády č. 190/2002 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, kterým byla směrnice Rady 89/106/EHS (CPD) transponována do českého právního prostředí. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (neharmonizovaná oblast) zůstalo v platnosti. Adaptace CPR do českého právního řádu byla provedena zákonem č. 100/2013 Sb., kterým se mění zákon 22/1997 Sb. Jedním z oznámených subjektů podle CPR pro posuzování a ověřování stálosti vlastností se v září 2013 stala i Česká svářečská společnost ANB a v rámci tohoto oznámeného subjektu č. 2497 provádí posouzení i DOM – ZO 13, s.r.o.

2. CPR: Uvádění stavebních výrobků na trh po 1.7.2013 Uvádění stavebních výrobků na trh v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) je znázorněno na následujícím obrázku, schéma se nezabývá uváděním na trh podle národního schvalovacího systému na základě nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Záměrem tohoto příspěvku není rozebírat obecně problematiku uvádění stavebních výrobků na trh, ale pouze uvádění na trh stavebních výrobků podle CPR a navíce jen podle harmonizovaných norem EN 1090-1 (případně EN 1090-1+A1) Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 1: Požadavky na posouzení shody konstrukčních dílců.

CPR: Prohlášení o vlastnostech

Prohlášení o vlastnostech uvádí vlastnosti stavebních výrobků ve vztahu k základním charakteristikám dotčených výrobků v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi. Podle CPR platí, že vztahuje-li se na stavební výrobek harmonizovaná norma nebo je-li tento výrobek v souladu s evropským technickým posouzením, které pro něj bylo vydáno, výrobce musí při jeho uvedení na trh vypracovat prohlášení o vlastnostech. V případě stavebních konstrukčních dílů se vztahuje na výrobek harmonizovaná norma ČSN EN 1090-1+A1 a výrobce tedy vždy před uvedením výrobku na trh musí vypracovat prohlášení o vlastnostech.

Obsah prohlášení o vlastnostech

Prohlášení o vlastnostech musí obsahovat:

• odkaz na typ výrobku, pro který bylo prohlášení o vlastnostech vypracováno
• systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků, jak jsou uvedeny v příloze V k CPR. V případě EN 1090-1+A1 je to systém 2+
• referenční číslo a datum vydání harmonizované normy nebo evropské technické posouzení, které bylo použito pro posouzení každé základní charakteristiky
• případně referenční číslo použité specifické technické dokumentace a požadavky, o nichž výrobce prohlašuje, že je výrobek splňuje.
• zamýšlené nebo zamýšlená použití stavebního výrobku v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi;
• seznam základních charakteristik, jak jsou stanoveny v těchto harmonizovaných technických specifikacích pro zamýšlené použití nebo zamýšlená použití uvedená v prohlášení
• vlastnosti alespoň jedné ze základních charakteristik stavebního výrobku významných pro zamýšlené použití nebo zamýšlená použití uvedená v prohlášení;
• kde to přichází v úvahu, vlastnosti stavebního výrobku vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem;
• vlastnosti těch základních charakteristik stavebního výrobku, které se vztahují k zamýšlenému použití nebo zamýšleným použitím, s přihlédnutím k ustanovením týkajícím se zamýšleného použití nebo zamýšlených použití tam, kde hodlá výrobce stavební výrobek uvést na trh;
• pro základní charakteristiky uvedené na seznamu, u nichž není v prohlášení žádná vlastnost, se uvedou písmena „NPD“ (No Performance Determined);
• Prohlášení o vlastnostech se vypracovává podle vzoru uvedeného v příloze III k CPR.

CPR: Značka CE

Označení CE se připojí k těm stavebním výrobkům, pro které výrobce vypracoval prohlášení o vlastnostech v souladu s články 4 a 6 CPR. Jestliže prohlášení o vlastnostech nebylo výrobcem vypracováno v souladu s články 4 a 6, nesmí být označení CE ke stavebním výrobkům připojeno.

Připojením označení CE nebo tím, že označení CE nechají připojit, výrobci dávají na vědomí, že nesou odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením a jinými příslušnými harmonizovanými právními předpisy Unie, které stanoví jeho připojování.

Pro všechny stavební výrobky, na něž se vztahuje harmonizovaná norma, nebo pro které bylo vydáno evropské technické posouzení, je označení CE jediným označením, které potvrzuje shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení ve vztahu k základním charakteristikám podle této harmonizované normy nebo evropského technického posouzení.

Členský stát na svém území nebo v rámci své pravomoci nesmí zakázat ani bránit dodávání na trh nebo používání stavebních výrobků, které nesou označení CE, pokud vlastnosti uvedené v prohlášení odpovídají požadavkům pro toto použití v členském státě.

Pravidla a podmínky pro připojování označení CE

Označení CE musí být viditelně, čitelně a nesmazatelně připojeno ke stavebnímu výrobku nebo k jeho štítku. Pokud to vzhledem k povaze výrobku není možné nebo odůvodněné, připojí se k obalu nebo k průvodní dokumentaci.

K označení CE se doplní dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení připojeno, název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce, jedinečný identifikační kód typu výrobku, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu a zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci.

Označení CE se připojí před uvedením stavebního výrobku na trh. Může k němu být připojen piktogram nebo jakákoli jiná značka zejména označující zvláštní riziko nebo použití.

3.EN 1090-1+A1: Požadavky na výrobu

Požadavky jsou stanoveny harmonizovanou normou EN 1090-1+A1. Základní výrobky pro ocelové dílce musí být v souladu s evropskými normami, na které se odkazují příslušné články EN 1090-2, základní výrobky pro hliníkové dílce musí být v souladu s evropskými normami, na které se odkazují články EN 1090-3. Geometrické tolerance stanovené v EN 1090-2 a EN 1090-3 pro základní tolerance musí platit pro všechny dílce. Pokud je třeba použít zvláštní tolerance, musí to být uvedeno ve specifikaci dílce. Jestliže se ocelové a hliníkové dílce nosné konstrukce prohlašují za svařitelné, musí být vyrobeny ze svařitelných základních výrobků podle EN 1090-2 nebo EN 1999-1-1. Ocelové dílce se musí vyrobit ze základních výrobků, které splňují požadované vlastnosti lomové houževnatosti. Musí se použít základní výrobky stanovené ve specifikaci dílce. Pro hliníkové materiály se lomová houževnatost nestanovuje a nezkouší. Konstrukční charakteristiky se vztahují k jeho únosnosti, deformacím v mezním stavu použitelnosti, únavové pevnosti a požární odolnosti. Požadované konstrukční charakteristiky musí být dosaženy:

• odpovídajícím návrhem konstrukce v souladu s požadavkem na dílec, je-li požadavek stanoven, a
• vyrobením dílce podle specifikace dílce provedené v souladu s EN 1090-2 nebo EN 1090-3.

4. EN 1090-1+A1: Metody hodnocení

Termín „metoda hodnocení“ se používá pro všechny způsoby a metody použité pro prokázání souladu s požadavky předchozí kapitoly např. fyzické zkoušky, měření geometrie, výpočet konstrukce případně doplněný nebo nedoplněný fyzickým zkoušením.

5. EN 1090-1+A1: Hodnocení shody

Shoda dílce nebo sestavy s požadavky normy EN 1090-1+A1 a se stanovenými hodnotami (včetně tříd) se musí prokázat počáteční zkouškou typu a řízením výroby výrobcem, zahrnujícím kontrolu a zkoušení vzorků výrobků z produkce v souladu s plánem předepsaným výrobcem.

Pro potřeby zkoušení mohou být dílce nebo sestavy shromážděny do skupin, jestliže vybrané vlastnosti jsou stejné pro všechny dílce této skupiny. Skupinu svařovaných ocelových dílců lze charakterizovat základním materiálem a použitým postupem svařování. Materiály nižší pevnosti a materiály s lepší svařitelností lze zahrnout do stejné skupiny. Skupiny svařovaných hliníkových dílců lze charakterizovat skupinou materiálu a použitým postupem svařování, přičemž slitiny 7xxx pokrývají všechny ostatní slitiny, slitiny 6xxx pokrývají slitiny 5xxx a slitiny 3xxx, slitiny 5xxx a slitiny 3xxx lze považovat za jednu skupinu.

Nesvařované dílce ve stejné třídě provedení lze označit jako skupinu.

EN 1090-1+A1: Počáteční zkouška typu

Počáteční zkoušku typu provádí v systému 2+ výrobce. Počáteční zkouška typu je kompletní soubor postupů, které stanoví vlastnosti vzorků výrobků představující typ výrobku. Záměrem je prokázat a posoudit, že výrobce má schopnost vyrábět konstrukční dílce a sestavy podle normy EN 1090-1+A1. Posouzení se vztahuje ke dvěma možným úkolům provedeným výrobcem:

• počátečním výpočtem typu (ITC) posoudit způsobilost vypracovat návrh konstrukce, kde výrobce musí uvést konstrukční charakteristiky určené v návrhu dílce;
• počáteční zkouškou typu (ITT) posoudit způsobilost k výrobě.

Počáteční zkouška typu se musí provést:

• na začátku výroby nového dílce nebo při použití nových základních výrobků (pokud není dílec ze stejné skupiny);
• na začátku nového nebo upraveného způsobu výroby, jestliže tento způsob ovlivňuje charakteristiku hodnoceného subjektu;
• jestliže výroba se změnila do vyšší třídy provedení.

V případě zkoušky typu dílců nebo sestav, pro které již bylo provedeno počáteční hodnocení typu v souladu s normou EN 1090-1+A1, lze hodnocení typu redukovat:

• jestliže bylo stanoveno, že funkční charakteristiky v porovnání s již hodnocenými dílci nebo sestavami nebudou dotčeny; nebo
• v souladu s pravidly pro sestavení do skupin nebo přímým rozšířením aplikace výsledků zkoušky.

Jestliže se používají dílce, jejichž charakteristiky byly stanoveny výrobcem dílce na základě shody s jinou normou výrobku (např. výrobou za použití základních výrobků, prohlášených za shodné s evropskou technickou specifikací), tyto charakteristiky se nemusí znovu posuzovat za předpokladu, že charakteristiky základních výrobků a dílců použitých ve výrobním procesu, zachovávají deklarované charakteristiky. U základních výrobků a dílců označených značením CE v souladu s odpovídající harmonizovanou evropskou specifikací lze předpokládat, že mají funkční vlastnosti stanovené pro označení CE.

Charakteristiky

Všechny charakteristiky, které výrobce uvádí v prohlášení o vlastnostech, se musí stanovit za použití počáteční zkoušky typu s následujícími výjimkami:

• reakce dílce na oheň lze posoudit nepřímo přezkoumáním základních výrobků použitých pro dílec;
• uvolňování nebezpečných látek lze posoudit nepřímo kontrolou obsahu v základních výrobcích použitých pro dílec;
• zachování všech charakteristik, které je zajištěno správnou specifikací, aby nedošlo ke korozi nebo se omezil její účinek předepsaným požadavkem na protikorozní ochranu dílců.

Odběr vzorků, hodnocení a kritéria shody

Následující tabulka popisuje jakým způsobem výrobce posuzuje shodu s požadavky počáteční zkouškou typu a počátečním výpočtem typu:

Všechny funkční charakteristiky dané v tabulce se musí uvádět dodavatelem dílce. NPD lze uvádět, jestliže je v souladu s metodou prokazování nebo nejsou požadavky pro funkční charakteristiku tam, kde se bude dílec používat.

Výsledky všech hodnocení počátečního typu se musí zaznamenat a výrobcem uchovat nejméně 5 let, přičemž národní ustanovení mohou mít přísnější požadavky pro uchování výsledků hodnocení počátečního typu.

Systém řízení výroby

Výrobce musí zavést, dokumentovat a udržovat systém řízení výroby (FPC), který zajišťuje, že výrobky umístěné na trh jsou v souladu s prokazovanými funkčními charakteristikami. Systém řízení výroby (FPC) se musí skládat z psaných postupů, pravidelných kontrol a zkoušek a/nebo posouzení a použití výsledků pro kontrolu základních výrobků pro dílce, zařízení, výrobní proces a vyrobený dílec. Systém řízení výroby (FPC), odpovídající požadavkům EN ISO 9001 a vytvořený podle specifických požadavků této normy EN 1090-1+A1, musí být považován za systém splňující výše uvedené požadavky.

Pracovníci

Musí být stanovena podřízenost, odpovědnost a vzájemné vztahy mezi pracovníky, kteří řídí a pracovníky, kteří provádí nebo ověřují práce ovlivňující shodu výrobku. Toto platí především u pracovníků, kteří mají iniciovat opatření předcházející neshodám, opatření v případě neshod a identifikace a zaznamenání jakýchkoliv problémů neshod. Systém řízení výroby (FPC) musí popsat opatření, která zajistí, že pracovníci zahrnutí do činností ovlivňujících shodu dílců mají odpovídající kvalifikaci a praxi a jsou výrobcem školeni pro výrobu dílců příslušných tříd provedení.

Zařízení

Zařízení pro vážení, měření a zkoušení ovlivňující shodu dílců se musí kalibrovat a pravidelně kontrolovat podle dokumentovaných postupů, kritérií a v pravidelných časových intervalech. Zařízení použitá ve výrobním procesu se musí pravidelně kontrolovat a udržovat, aby se zajistilo, že použití, opotřebení a poruchy nezpůsobí významné přerušení ve výrobním procesu. Kontroly a údržba se musí provádět a zaznamenávat v souladu s písemnými postupy výrobce.

Postup návrhu konstrukce

V případě, že návrh konstrukce vypracoval výrobce, musí systém řízení výroby (FPC) v souladu s instrukcí pro návrh, identifikovat postupy pro kontrolu výpočtů a všechny osoby odpovědné za návrh. Záznamy musí být dostatečně podrobné a přesné, aby prokázaly, že odpovědnosti výrobce za návrh byly řádně vykonány.

Základní výrobky použité při výrobě

Výrobce musí vypracovat a zavést písemné kontrolní postupy pro kontrolu a zaznamenávání, že základní výrobky jsou v souladu se specifikací a k dohledání, že jsou správně použity při zhotovení dílce. Musí se splnit požadavky na sledovatelnost základních výrobků dané v EN 1090-2 a EN 1090-3.

Specifikace dílce

Výroba dílců se musí řídit podle specifikace dílce, která obsahuje všechny potřebné informace o dílci v detailech dostačujících pro jeho vyrobení a posouzení jeho shody. Použitá třída provedení se musí uvést ve specifikaci dílce, viz EN 1090-2 a EN 1090-3. Výrobce musí zavést písemný kontrolní a zkušební plán pro kontrolu a zaznamenávání, že vyrobené dílce jsou v souladu se specifikací dílce.

Následující tabulka definuje četnost zkoušení výrobků jako součást systému řízení výroby:

Hodnocení výrobku

Výrobce musí stanovit postupy, které zajistí, že jsou dodrženy uvedené hodnoty a třídy všech charakteristik. Způsoby výrobních kontrol charakteristik a metod odebírání vzorků dílce nebo skupiny dílců, které se mají hodnotit, musí být provedeny podle předchozí tabulky. Jestliže specifikace dílce obsahuje předepsanou kontrolu a zkušební plán vlastností dílce, pak tyto požadavky musí být plněny navíc k požadavkům uvedeným v předchozí tabulce.

Neshodné výrobky

Výrobce musí mít psané postupy, které stanoví jak nakládat s neshodnými výrobky. Jestliže se vyskytnou tyto případy, musí se zaznamenat a tyto záznamy se musí uchovat po období stanovené v psaných postupech výrobce. Postupy musí být v souladu s EN 1090-2 nebo EN 1090-3.

Zatřídění a označování

Dílec se musí zatřídit v souladu s třídou provedení uvedenou v EN 1090-2 pro ocelové dílce a EN 1090-3 pro hliníkové dílce, třídy provedení (EXC) jsou pro ocel uvedeny v EN 1090-2 a pro hliník v EN 1999-1-1.

Označování

Dílec se musí dodat s označením, které ho jednoznačně identifikuje s odvoláním na specifikaci dílce. Hluboké ražení značek lze použít pouze v případě, že takové značky a jejich umístění jsou odsouhlaseny objednatelem. Požadavky a omezení označování jsou uvedeny EN 1090-2 nebo EN 1090-3.

Posouzení systému řízení výroby (FPC)

Všechny až dosud popsané činnosti provádí a zodpovídá za ně výrobce. Při hodnocení shody v systému 2+, který je jediný použitelný pro harmonizovanou normu EN 1090-1+A1 výrobce provádí:

• určení typu výrobku na základě zkoušky typu (včetně odběru vzorků), výpočtu pro typ, tabulkových hodnot nebo popisné dokumentace výrobku,
• řízení výroby,
• zkoušky vzorků odebraných v závodě v souladu s předepsaným plánem zkoušek;

oznámený subjekt / notified body (dále jen NB) provádí pouze:

• počáteční inspekci ve výrobním závodě a řízení výroby,
• průběžný dozor, posouzení a hodnocení řízení výroby.

Úkoly oznámeného subjektu pro počáteční inspekci, která má prokázat, že systémy pro provádění prací podle normy EN 1090-1+A1 jsou dostačující pro dodávání dílců, které jsou v souladu s požadavky této evropské normy. Úkoly pro počáteční posouzení se vztahují ke kontrole systémů, kde jsou bližší podrobnosti úkolů uvedeny v následující tabulce:

Úkoly oznámeného subjektu pro průběžný dozor nad systémem řízení výroby jsou uvedeny v následující tabulce:

Četnost dohledu

První dohled musí být proveden jeden rok po počátečním posouzení. Jestliže nejsou potřebná významná nápravná opatření, četnost kontrol lze snížit, pokud nenastane některá z následujících situací:

1. nové nebo změněné základní prostředky;
2. změna odpovědného svářečského dozoru;
3. nové svařovací postupy, změna typu základního materiálu a příslušné WPQR;
4. nové základní zařízení.

Intervaly mezi dohledy a po počáteční inspekci musí být stanoveny podle následující tabulky, pokud nevznikne některá z předchozích situací

V období, kde interval mezi dohledy je 2 nebo 3 roky, musí výrobce každý rok vydat prohlášení, že nevznikla žádná z dříve uvedených situací.

V případě větší neshody a po opravě neshody se musí četnost dohledů vrátit do režimu následujícím po počáteční inspekci.

Po každém dohledu musí být zpracován návrh důvěrné zprávy a předán osobě zodpovědné za řízení výroby (FPC). Výrobce musí mít možnost připojit ke zprávě své připomínky. Jakékoliv opravné činnosti, provedené nebo naplánované, vyplývající z návrhu zprávy, se musí monitorovat a posoudit při následujícím dohledu.