Zkoušky svářečů se začínají postupně provádět podle nové normy. V této normě je základní proměnnou m.j. skupina přídavného materiálu (FM). Základní materiál není základní proměnnou.

Přestože skupina základního materiálu a podskupina podle ISO/TR 15608 materiálu, není základní proměnnou musí být zapsána na certifikátu svářeče (norma 5.1).

Při pozorném čtení normy se dozvíme že: „Základní materiál použitý při zkoušce by měl být z jakékoliv vhodné skupiny 1 až 11 podle ISO/TR 15608“ (norma 5.5.1).

Určení vhodného základního materiálu je na svářečském dozoru firmy. V tomto případě je vhodné pro školení svářečů rovnou použít firemní WPS ( firma vyrábí např. konstrukce z nerez oceli) se všemi údaji, nebo rovnou vyžadovat zkoušku na specifickém základním materiálu tak aby nedocházelo ke svařování např. skupinou FM6 resp. FM5 a základního materiálu 1.1 apod. Takových příkladů je možno vymyslet více. Vždy by se volba základního materiálu měla přibližovat podmínkám ve výrobě. Vždyť se svařuje mnohdy s předehřevem, s limitovaným tepelným příkonem, hlídá se interpass, je rozdílný odvod tepla apod.

Bylo by vhodné, aby škola v žádosti či objednávce od zákazníka na zkoušku svářeče si nechala odsouhlasit zákazníkem druh (skupinu) základního materiálu použitého při zkoušce. Předejde se tím případným reklamacím v tom smyslu, že při zkoušce nebyl použit „vhodný materiál“. Může se stát, že finální odběratel výrobku zpochybní zkoušku svářeče z důvodu použití nevhodného základního materiálu při zkoušce.

I při přijímání nových svářečů je vhodné se podívat na základní materiál, na kterém byla zkouška provedena. Ušetří to mnohdy čas se zaučováním na materiálu jiné skupiny, často s rozdílnými vlastnostmi a opakované pracovní zkoušky.

Související

Související články ROZDÍLNOST ZKOUŠEK A CERTIFIKACE SVÁŘEČŮ DLE NOREM ČSN EN ISO 9606-1 A ČSN EN 287-1 (25.2.2016)