Trochu stranou zájmu svářečů stojí norma ČSN EN 287-6: Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 6: Litina. První vydání normy vyšlo v roce 2010 (EN v lednu 2010, ČSN EN přeložená do češtiny v srpnu 2010). V dubnu 2018 vyšla nová EN 287-6 a byla zavedena do soustavy ČSN v listopadu 2018 k přímému použití (v angličtině, bez překladu).

Nechci nikomu sahat do svědomí, ale domnívám se, že na opravy odlitků z šedé litiny jsou často posíláni svářeči s kvalifikací EN ISO 9606-1. Vždyť je to „taky železo“.

Ale při opravách odlitků, ve slévárnách, při údržbě různých litinových konstrukcí, opravách např. litinových bloků motorů, rámů výrobních strojů, v drážních aplikacích atd. je tato kvalifikace „svářeče litiny“ velmi potřebná. Vždyť úspěšně provést svar v simulované trhlině – trhlině v litinovém plátu (CPC), nebo v slepém otvoru (CPH) není jednoduché a vyžaduje zručnost a znalosti.

Taky zde přistupuje obtíž se kterou se svářeč musí umět vyrovnat. Svařování homogenním svarovým kovem (hw), polohomogenním svarovým kovem (sw) nebo svarovým kovem nehomogenním (nw).

A můžeme jen vzpomínat při aplikaci této normy na starou, dobrou EN 287-1 atd. kde byla jednoznačná platnost, jednoznačné prodlužování, harmonizace s EU direktivami atd. a naopak na cca 3 roky nervů a interpretací nové ISO 9606 -1. A EN 287-6 zatím zachovává to na co jsme byli zvyklí u EN 287-1.

• Jaký je rozdíl mezi „starou EN 287-6:2010 a novou EN 287-6:2018?

V nové normě jsou:

• Revidovány citované normativní dokumenty. Až na výjimku jsou nedatované, tzn. platí poslední vydání citovaného dokumentu;
• EN ISO 3452-1 místo EN 571-1;
• EN ISO 9017 místo EN 1320;
• EN ISO 9606-1 místo EN 287-1;
• EN ISO 17637 místo EN 970;
• EN ISO 17638 místo EN 1290;
• EN ISO 17639 místo EN 1321+
• ISO/TR25901-3 místo EN 857-1.

• Do kapitoly 4.2 „Referenční čísla svařovacích procesů“ podle EN ISO 4063 jsou přidány metody „138“ – Obloukové svařování plněnou elektrodou s kovovým práškem v aktivním plynu a „143“ – Obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu s plněnou elektrodou nebo tyčí.

• V posledním paragrafu kapitoly 5.5 je přidáno, že můžete svařovat když přídavný materiál, ochranný plyn a tavidlo budou mít stejné označení podle příslušné evropské normy. Tzn. nezáleží na firemním/obchodním označení výrobce.

• Jsou přidány tabulky 4 (typy návarů a přídavné materiály) a 5 (typy návarů a mód procesu - hw, sw, nw).

• V tabulce 6 rozsah zkoušení je přidána poznámka pod tabulkou, že radiografické a ultrazvukové zkoušení může poskytnout další informace.

• V obrázcích jsou přidány tolerance tloušťky plechu.

• Revidována je též bibliografie.

CWS ANB je autorizována EWF pro vydávání certifikátů pro svářeče litiny a akreditována též ČIA. CWS ANB je jedinou s autorizací EWF a jednou z mála společností s akreditací pro litinu.

CWS ANB má v kolektivu zkušebních orgánů a auditorů odborníky na svařování litiny. Tato poměrně náročná disciplína vyžaduje od svářečů i svářečských dozorů zvládnutí technologie i techniky svařování a dostatečnou praxi.

Končím konstatováním a otázkou: Svářečů litiny je jako šafránu. Že by nebyli při opravách potřeba svářeči litiny – specialisté??