ČSN EN ISO 6892-1

Tato norma specifikuje metodu provádění tahových zkoušek za okolní teploty a definuje vlastnosti, které mohou být z této zkoušky určeny. Zkouška spočívá v deformaci zkušebního tělesa tahovým zatížením, obvykle do lomu, za účelem stanovení jedné nebo více mechanických vlastností v normě definovaných.
Je diskutovaná příprava zkušebních těles odebíraných z různých polotovarů a výrobků. Jsou specifikovány jejich tvary a rozměry, včetně podmínek jejich výroby. Norma definuje podmínky nutné ke správnému provedení zkoušky, zejména pak nastavení a volbu definovaných zkušebních rychlostí vyjádřených jako rychlost přírůstku smluvního napětí nebo rychlost deformační. Jsou uvedeny postupy stanovení základních mechanických vlastností zjišťovaných tahovou zkouškou. Je uveden souhrn všech nutných parametrů, které musí obsahovat zkušební protokol. Přílohy popisují podmínky softwarového stanovení vybraných mechanických vlastností určovaných tahovou zkouškou, podrobnosti týkající se přípravy zkušebních tyčí odebraných z různých druhů výrobků, odhad rychlosti posuvu příčníku zvažující pružnou poddajnost zkušebního stroje, metodu stanovení tažnosti pro případy, že nedosahuje 5 %, měření tažnosti vycházející z rozdělení počáteční měřené délky, stanovení plastického prodloužení v procentech bez tvorby krčku u dlouhých výrobků, stanovení nejistot při tahovém zkoušení a všeobecný rozbor přesnosti tahového zkoušení.
Největší změny oproti předchozí normě ČSN EN 10002-1, byly zaznamenány ve zkušebních rychlostech. Současná revidovaná norma pojímá tuto problematiku podstatně obšírněji. Rozmezí rychlostí zkoušení je definováno mnohem precizněji a má být zárukou podstatného zúžení pásma rozptylu výsledků, zejména pak při určování mezí kluzu zkoušených materiálů. Přínosná je skutečnost, že tato norma opět bere v potaz při určování rychlosti deformace tuhost zkušebních strojů.