1. Úvod a použití

V rámci certifikačního schématu EWF normy EN ISO 3834 se tento dodatek vztahuje na výrobu ocelových a hliníkových konstrukcí pro výstavbu objektů a jakýkoliv jiný druh stavebních prací. Byl vytvořen jako souhrn nejlepších výrobních postupů již používaných velkými evropskými výrobci a odběrateli.

Přestože se tento dodatek vztahuje obecně na ocelové a hliníkové konstrukce, zaměřuje se obzvláště na evropský výrobní systém, tj. na směrnici stavební výroby – CPD – 89/106/CE a na jednu z relevantních příslušných doplňujících výrobních norem (prEN 1090: Provedení ocelových a hliníkových konstrukcí).

Tento dodatek lze aplikovat jak při řízení výrobního procesu (splnění dodatečných požadavků pomáhá výrobci být ve shodě s příslušnými regulatorními požadavky směrnice CPD) tak i při hodnocení výrobců v konkrétním oboru použití.

Výhodou směrnice pro stavební výrobu (89/106/EEC – CPD) je postup hodnocení shody, který je povinný (postup 2+ pro výrobek „Konstrukční kovové stavební prvky“). Tento postup vyžaduje certifikaci stanoveným orgánem kontroly výroby továrny výrobce prostřednictvím hodnocení zaměřeného na specifický použitý výrobní postup. Takové hodnocení, které se uplatní na veškeré svařovací a s tím spojené technologie, lze provést podle certifikačního systému EWF EN ISO 3834.

V rámci dodatku umožňují navržené doplňkové požadavky výrobcům zachování svých vlastních technických postupů při současném dosažení běžně uznávané úrovně jakosti u jejich výrobků (detaily viz prEN 1090, část 1 a část 2).

Podle prováděcí třídy se použijí tyto části EN ISO 3834:

• EXC1: Část 4 „Základní jakostní požadavky“;
• EXC2: Část 3 „Standardní jakostní požadavky“;
• EXC3 a EXC4: Část 2 „Komplexní jakostní požadavky“.

Pro snazší porozumění dokumentu v následujících odstavcích se navrhuje používat odkaz pouze na EN ISO 3834-2; v každém případě mohou být dodatečné požadavky uvažovány i pro část 3 a 4 dle daného případu.

2. Doplňkové požadavky

Požadavky stanovené tímto dodatkem se považují za součást těch požadavků, které jsou již obsaženy v EN ISO 3834 a v příslušném interpretačním dokumentu EWF.

2.1 Svářečský personál (ref. EN ISO 3834-2 odstavec 7.)

2.1.1 Svářeči a svářečští operátoři (Ref. EN ISO 3834-2 odstavec 7.2)

Svářeči a svářečští operátoři musí být řádně kvalifikováni: to se vztahuje na dílenské ale i na montážní (stavební) svářeče a zahrnuje i svářeče, kteří svařují dočasné spoje a spínací svary (bodové svařování).

Při svařování dutých profilů síťových konstrukcí musí svářeči absolvovat rovněž zkoušku jednostranného svařování provedeném na přípojce odbočky (viz prEN 1090-2 odstavec 7.4.2)

2.1.2 Dozor svařování (ref. EN ISO 3834-2 odstavec 7.3)

Dozorový personál musí mít technické znalosti podle EN ISO 14731 na úrovni znalostí (porozumění, standardní, základní) v závislosti na třídě provedení a jakosti ocele používané ve výrobním procesu.

Odkazuje se na prEN 1090-2 odstavec 7.4.3 pro ocelové konstrukce a na prEN 1090-3 odstavec 7.4.4 pro hliníkové konstrukce.

2.2 Kvalifikace svářečských postupů (ref. EN ISO 3834-2 odstavec 10.3)

2.2.1 Ocelová konstrukce

Specifikace svářečských postupů bude posouzena podle příslušné normy v souladu s prEN 1090-2 odstavec 7.4.1.

Pokud byla specifikace svářečského postupu kvalifikována prostřednictvím svářeného zkušebního vzorku (např. podle EN ISO 15614-2) platí další požadavky podle prEN 1090-3 odstavec 7.4.1.

Jakákoliv kvalifikace specifikace svářečského postupu má omezenou časovou platnost: použije se prEN 1090-2 odstavec 7.4.2.

2.3 Svařovací materiály (ref. EN ISO 3834-2 odstavec 11)

Svařovací materiály, které je nutné uvést ve specifikaci svářečského postupu zvolí výrobce za účelem splnění veškerých konstrukčních, výrobních a servisních požadavků a podmínek; obzvláště je nutné zhodnotit vhodnost svarového kovu v kombinaci se základním kovem, s ohledem na případnou lomovou mechaniku, únavu materiálu a korozi, ke které může dojít v průběhu celého předpokládaného období životnosti ocelové konstrukce.

Svary vyskytující se v podmínkách atmosférické koroze by měly být prováděny s použitím svarových kovů, které mají chemickou analýzu podobnou té, která se vztahuje na základní suroviny (obvykle obsahující některé prvky odolné vůči atmosférické korozi, jako např. Cr, Ni atd.).

Dodací podmínky musí být ve shodě s EN 13479-1.

Úpravy, uchování a manipulace se svářecími materiály musí být kontrolována pomocí písemného postupu, který vyhotoví výrobce v souladu s výrobcem svařovacího materiálu, a který uvede ve svařovacím postupu.

Výrobce musí ověřit shodu svařovacích materiálů s příslušnými požadavky a musí si od výrobce vyžádat příslušnou dokumentaci dokládající takovou shodu.

Výrobce vloží do technické složky identifikační dokumentaci svařovacích materiálů používanou při výrobě každé ocelové konstrukce.

2.4 Tepelné zpracování po svařování (ref. EN ISO 3834-2 odstavec 13)

I pokud svařované ocelové konstrukce za normálních okolností neprocházejí po svařování tepelným zpracováním, občas je u některých dílů nutné tepelné zpracování provést v průběhu svařování nebo po jeho ukončení a to z důvodu konstrukční komplexnosti nebo specifických servisních podmínek.

Pokud je tepelné zpracování po sváření nutné (PWHT), musí být prováděno v souladu s písemným postupem popisujícím a definujícím parametry považované za kritické pro proces samotný. Kromě typu tepelného zpracování (tavná pec nebo bodové) je nutné v daných případech rovněž stanovit tepelnou rychlost, provozní teplotu a dobu, rychlost chlazení (s příslušným variabilním rozsahem) a také níže uvedené podmínky:

• metody tepelného zpracování (plyn, odpor, indukce atd.);
• typ a umístění termočlánků;
• upevňovací metody termočlánků;
• pozice termočlánků v peci;
• nejvyšší povolená teplotní odchylka mezi termočlánky v průběhu tepelného zpracování, vydržení a chlazení;
• kvalifikace technického personálu.

Písemný postup bude rovněž uvádět opatření, která je nutné přijmout v případě, že tepelné zpracování je prováděno při:

• specifických podmínkách co do: komplexnosti konstrukce, napětí, pevnosti, celkových rozměrů, překrývání dříve tepelně zpracovaných ploch atd.
• velmi dlouhých dobách tepelného zpracování (desítky hodin);
• opakování tepelného zpracování.

Zařízení používané pro tepelné zpracování bude odpovídat příslušnému účelu a musí umožnit regulaci teploty s odpovídající přesností a rovnoměrností.

Výroba musí použití tepelného zpracování po sváření řádně zaznamenat.

2.5 Kontrola a zkoušky (Ref. EN ISO 3834-2 odstavec 14)

2.5.1 Předehřev

Pokud mají být prováděny spínací svary je nutné z důvodu velmi lokalizované tepelné intervence použít teplotu předehřátí na úrovni teploty předpokládané pro příslušný svar navýšenou o 25ºC.

2.5.2 Svařování uvnitř spáry a štěrbiny

Z důvodu citlivosti tohoto typu svařování daném prováděcí obtížností je nutné vyhotovit dokumentovaný postup, v rámci kterého budou stanoveny tvar a rozměry svaru, svářovací postup a příslušné techniky a dále předpokládané NDT.

2.6 Identifikace a dohledatelnost materiálu (Ref. EN ISO 3834-2 odstavec 17)

Pokud je to požadováno, výrobce ocelové konstrukce je povinen zavést a dále udržovat systém identifikace a dohledatelnosti materiálů, které jsou vystaveny vysokým statickým nebo dynamickým zatížením a materiálů, které jsou k těmto materiálům přivařeny. To zahrnuje i použití svařovacích materiálů.

Veškeré materiály a materiály k nim přivařené spolu s příslušnou certifikací budou po obdržení zkontrolovány a to přinejmenším na:

• veškeré označení povinně uváděné podle příslušné specifikace materiálu a na dohledatelnost těchto označení a jejich shodu se záznamem v certifikaci materiálu.
• uvedení veškerých povinně uváděných vlastností podle příslušné specifikace materiálu a shodu uvedených údajů s příslušnými požadavky.

Dohledatelnost materiálu k původním identifikačním označením musí být ve shodě s jedním nebo více z těchto postupů:

1. přesná reprodukce původních identifikačních označení na místo, kde budou označení na dokončeném zařízení viditelná;
2. identifikace kódovaným označením sledovatelným až do původního požadovaného označení
3. záznam identifikačních označení s využitím seznamů materiálů nebo dílenských výkresů, které zajišťují identifikaci každého kusu materiálu v průběhu výroby a následnou identifikaci u dokončeného zařízení;
4. záznam čísel sérií svařovacích přísad.

U materiálů, které nelze ocejchovat nebo které nebudou viditelné po dokončení zařízení nebo u malých svazkových dílů může výrobce zavést dokumentační systém, který zajistí dohledatelnost všech materiálů dokončeného zařízení.

Související

Související články Interpretace pro výrobce prokazující shodu s EWF EN ISO 3834 Certifikačním schématem (3) - Dodatek týkající se výroby tlakových zařízení (dokument CWS ANB SUPP 3/07) (8.6.2007) Interpretace pro výrobce prokazující shodu s EWF EN ISO 3834 - Dodatek týkající se výroby kolejových vozidel a součástí (22.3.2007) POŽADAVKY NA JAKOST (KVALITU) SVAŘOVÁNÍ DLE ČSN EN ISO 3834-1 až 5 (8.1.2007) POŽADAVKY NA JAKOST PŘI TAVNÉM SVAŘOVÁNÍ (21.11.2006)